Vzpomínka na Bedřicha Smetanu. Ve stínu končící války a počínajícího rozpínání komunistů

Několik desítek hodin po skončení druhé světové války v Evropě, 11. května 1945, se na pražském Vyšehradském hřbitově odehrála slavnost, která měla zdánlivě jen kulturní charakter, ve skutečnosti ale nepostrádala silný propagandistický náboj. 

Hlavním aktérem pietního obřadu u hrobu Bedřicha Smetany byl vědec, ale v té době už dávno hlavně politik a komunistický ideolog Zdeněk Nejedlý.

Nebylo to jen projevení úcty hudebnímu velikánovi, ale také (v daném kontextu pochopitelné) účtování s Němci a nacistickou érou. Kromě Nejedlého se přišli poklonit památce Bedřicha Smetany předseda České národní rady Albert Pražák nebo muzikolog Mirko Očadlík.

Uvězněný Talich

Václav Talich

Nejedlý byl tehdy relativně čerstvě jmenovaným ministrem školství, ale pustil se do práce se vší vervou. Hlavně jeho přičiněním (nebo přinejmenším tím, že se tvářil, jako by se ho to netýkalo) byl ihned po válce vězněn mimo jiné dirigent Václav Talich.

Ten na rozdíl od Nejedlého, bezpečně schovaného v moskevském exilu, šel ohledně Bedřicha Smetany opravdu s kůží na trh a v době nacistické nadvlády se odvážil dokonce prosadit provedení Mé vlasti v Německu v roce 1941, což byla věc nevídaná.

Ostatně v našem cyklu jsme jeden díl věnovali památnému smetanovskému koncertu na festivalu Pražský hudební máj 1939, kdy Talich provedl Mou vlast a její finále se prakticky proměnilo v národní manifestaci, za kterou by se o nějakých pár měsíců později možná rovnou zatýkalo.

Nic z Talichových ne vždy úspěšných soubojů s Němci mu ovšem nebylo Nejedlým a jeho soudruhy připočteno k dobru, jinak by právě Talich měl plné právo se vzpomínky na Smetanův úmrtní den (12. května) účastnit.

Nejedlého dadaismus

Akademik Zdeněk  Nejedlý

Rozhlasový mikrofon slavnost zachytil v poměrně velké šíři. Těžko říci, zda to způsobila mohutnost chvíle osvobození, nebo se profesor natolik dojal, jisté je, že už v tomto svém prvním zaznamenaném projevu na české půdě se dopouští neuvěřitelných slovních spojení.

Například formulace „Smetanův úmrtní den, nejsmutnější den jeho života...“ mluví za vše. Přes všechen Nejedlého dadaismus je to vlastně smutné svědectví o kulturní nadvládě komunistů, která už ani není za dveřmi – prostě už vstoupila.

S hudebníkem a badatelem Radkem Žitným nahrávku z 11. května 1945 komentuje redaktor Pavel Hlavatý.

autor: Pavel Hlavatý
Spustit audio

Související