Vzpomínám na dobrou vlnu a čekám, až zase přijde, prozrazuje režisérka a spisovatelka Monika Le Fay

25. září 2022

„Mám to štěstí, že jsem potkala mnoho lidí, kteří jsou pro mě autoritou. Hodně na mě zapůsobili ti, kteří byli ve vězení – například Ota Rambousek, který byl zavřený 15 let. Jan Anastáz Opasek ten byl zavřený 11 let, z toho dva roky v samovazbě. Lenka Vlachová, má vzácná přítelkyně, která už taky nežije, tam zas byla 12 let,“ vyjmenovává režisérka a spisovatelka Monika Le Fay.

„Lenka Vlachová vlastně zařídila to, že rukopis Dagmar Šimkové Byli jsme tam, taky poslala na ,Svobodku‘, kde to četli a zalíbilo se to Karlu Krylovi. Potom to vydal Škvorecký a pak já.“

Čtěte také

„Pak pochopitelně Václav Havel, Karel Schwarzenberg… těch lidí je strašně moc… Zajímavé je, že se vymykají vždy těm svým škatulkám. Nejsou to typičtí evangeličtí faráři, typičtí politici a tak dál. Vždy přesahují ty hranice, což mám ráda,“ dodává.

„Tak jsem si uvědomila, že to, že jsem je všechny poznala je privilegium. I to, že jsem je poznala zblízka nebo že jsem s nimi mohla točit. A když pak má člověk vlastní měřítka nastavené tímto způsobem, nemůže věřit tomu, co vidí kolem sebe.“

„Já se tak držím toho, co mi říkal Ivan Havel při rozhovoru pro Reportéry, že dějiny běží v nějakých vlnách. A rodiny jako Havlovi a Schwarzenbergovi jsou zvyklí, že jednou mají majetek a pak jim ho zas někdo sebere. To tak prostě je. Takže teď vzpomínám na tu dobrou vlnu a čekám, až zase přijde,“ uzavírá Monika Le Fay s tím, že vlny přicházejí co 40 až 80 let.

Celé Hovory Jany Klusákové najdete v audiozáznamu. 

autoři: Jana Klusáková , lup
Spustit audio

Související