Vzkaz Andersi Breivikovi: Norsko ukázalo, že láska je silnější než nenávist
Norsko dlouhá léta patřilo jako většina severských států k zemím s nízkou kriminalitou. Tím spíš zemi šokoval 22. červenec 2011.
Tehdy pravicový extremista Anders Breivik zabil během jednoho dne 77 lidí. Nejprve odpálil nálož v centru Osla a pak dojel na ostrov Utoya, kde zaútočil na tábor sociálně demokratické mládeže. Jeho pohnutkou byl boj proti islamizaci společnosti.
Norsko se s tragédií vypořádává dodnes, odrazila se na chodu společnosti i politickém rozdělení. Norská vláda v Oslu otevřela výstavu o atentátech na místě, kde exploze zpustošila část vládních budov. A sociálně demokratická strana znovu po čtyřech letech obnovila tábor mládeže na ostrově Utoya.
Přestože výstavou proudí desítky lidí, ve všech místnostech je nezvyklý klid a ticho. Na zdech jsou fotografie obětí, jsou tu trosky dodávky, ve které byla nálož, anebo telefony, kterými se snažily oběti před svou smrtí přivolat pomoc.
Ne síň slávy, ale síň hanby
V jedné z místností se promítá video z bezpečnostních kamer nainstalovaných na vládních budovách. Je na něm záběr na klidnou ulici, po které se čas od času někdo projde. V dálce u chodníku parkuje bílá dodávka Anderse Breivika. Najednou se plátno zatmí a časomíra se zrychluje. Když se vrátí obraz, je vidět dým a trosky létající vzduchem. Jeden z návštěvníků, Swan, to považuje za nejsilnější moment výstavy.
„Jsou to lidé ve věku šestnácti nebo sedmnácti let. A vzpomenete si na sebe, jak jste v tomto věku byli mladí a nezkušení.“
V další místnosti na zdi je časová osa, která popisuje události 22. července minutu po minutě. V době, když policie informovala na tiskové konferenci o výbuchu v centru Osla, Anders Breivik střílel na ostrově Utoya. Přestože je text v norštině i v angličtině, jsou zde samí Norové.
Někteří přicházejí proto, že se jich události bezprostředně týkaly. Třeba jako Britt. Pracovala v budově, kterou výbuch zasáhl nejvíc. V době neštěstí v ní nebyla. „Měla jsem schůzku ve městě, z kanceláře jsem odešla ve dvě hodiny, tedy hodinu před výbuchem. Jen tomu vděčím za to, že tu dnes stojím.“
Britt souhlasí s tím, že pořádat akce, které útoky připomínají, je důležité. V Norsku tento názor není jednotný. Řada lidí s expozicí nesouhlasí. Kritizují vládu za to, že vystavuje Breivikovy osobní věci, například falešný policejní průkaz, pomocí kterého se dostal na ostrov Utoya. Tvrdí, že výstava by se mohla stát Breivikovou pomyslnou síní slávy.
Návštěvník výstavy Gudnail takovou myšlenku odmítá. „Můj kalendář na zdi jsem zastavil na datu 22. července. A už ho nikdy neobrátím. Chci, aby si všichni pamatovali to, co se stalo. Tohle není síň slávy, ale síň hanby.“
Ostrov Utoya vrátit letním táborům
Symbolem norského neštěstí se stal ostrov Utoya, vzdálený hodinu cesty od Osla. Tam Anders Breivik zastřelil 69 lidí. Většina z jeho obětí byli mladiství. Tábor se tam letos poprvé, čtyři roky po tragédii, konal znovu. A dorazil na něj rekordní počet účastníků. Víc než tisíc lidí.
„Je to důkaz toho, že se lidé v Norsku nenechají zastrašit zbabělým teroristickým útokem,“ říká Mani Hussaini, který vede mládežnické křídlo strany. Vrátit kemp na Utoyu bylo v plánu od začátku. Řada budov musela po útoku projít kompletní rekonstrukcí. Některá místa zůstala stejná i ze symbolického důvodu.
To vysvětluje Ragnhild a ukazuje na starou dřevěnou budovu. „Je to kavárna, uvnitř na dřevěných zdech jsou díry od střelby. To místo je pro veřejnost uzavřené a smí do něj jen ti, kteří tady ztratili blízké. Přemýšlíme, jak s ním budeme nakládat.“
Památník věnovaný obětem je kovový kruh a do něj jsou vyryta jména zesnulých spolu s věkem. Není jich ještě přesně šedesát devět. Rodiny některých z nich ještě nejsou na tento krok připraveny. Památník visí uprostřed lesa v samotném cípu ostrova.
„To místo našel muž, který přišel při útocích o dceru. Procházel se sám po ostrově, až došel sem. Žádná z těch strašných událostí se tady nestala, to místo se předtím k ničemu neužívalo, takže to splnilo veškerá stanovená kritéria,“ vysvětluje Ranghild.
Strana práce chce ostrov Utoya navrátit nejenom letním táborům, ale také na něm vybudovat vzdělávací centrum demokracie. „Chceme, aby lidé přemýšleli a diskutovali o tom, jak naše země na temný den před čtyřmi lety reagovala. Naše země ukázala, že láska je silnější než nenávist.“
Šéf mládežnického křídla strany Mani Hussaini dodává, že první setkání mladých napříč politickými stranami svolají na podzim. Na ostrově by měli jednat o nástrahách extremismu. Strana práce se po roce 2011 stala patronem boje proti radikalismu. Političtí konkurenti jí vyčítají, že tragédii využívá ke svému prospěchu. Členka strany Ragnhild Kaski to odmítá.
„To, co se stalo, nás zasáhlo nejenom jako lidi, ale také jako organizaci, a my na to teď jako organizace musíme odpovědět.“
Breivik chce ve vězení studovat
Přesto do Strany práce po teroristických útocích vstoupil rekordní počet zájemců. Podobnou reakci zaznamenávaly po událostech i ostatní norské politické strany. Podle vedoucího katedry politologie na univerzitě v Oslu Daga Haralda Claese to byl dočasný trend.
„Byla to obranná reakce, snaha o posílení politického systému a vyjádření odporu vůči Andersi Breivikovi. Týkalo se to hlavně tradičních stran a ne extremistických.“
Dopad Breivikových útoků na norskou společnost se pozná s větším odstupem času. „Postoj veřejnosti se mění pomalu, uvidíme. Neobjevila se žádná velká skupina Breivikových následníků. Breivikovy činy nevyvolaly takovou odpověď, jak původně chtěl. Spíš naopak.“
Soudní proces s Andersem Breivikem trval rok a justice mu uložila jedenadvacetiletý trest. Pravicový extremista nechce být v izolaci. Podal si přihlášku na univerzitu v Oslu. Od letošního roku by tam měl studovat politologii.
„V Norsku neexistuje nařízení, které by zakazovalo kriminálníkům studovat. Učí se u nás spousta vězňů. Když chceme mít systém postavený na zákonech, je důležité, aby si před nimi byli všichni rovni, a to i v případě, že jde o Anderse Breivika.“
Šéf katedry politologie Dag Harald Claes tvrdí, že nezaznamenal negativní reakce proti Breivikově přijetí, ani u profesorů, ani u studentů.
Breivik bude studovat ze své cely. Musí si nakoupit učebnice a není jisté, jestli bude mít přístup k internetu. Univerzita má pro vězně speciální program.
„Máme speciálního pracovníka, který za fakultu komunikuje s vězni. Nikdo jiný ze studentů nebo z profesorů je kontaktovat nemůže. Podobně je to i s testy. Pošleme Breivikovi zadání a on doplní odpovědi nebo napíše esej. Všechny jeho práce budou anonymní.“
Anders Breivik se z vězení stát bakalářem nemůže. Některé předměty vyžadují jeho přítomnost přímo na univerzitě. Program by mohl dokončit, až si odpyká jedenadvacetiletý trest. Ten mu norský soud může ještě prodloužit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
