Vzácný gotický fragment s tváří Krista našel v kostele Nejsvětějšího Salvátora kněz při luxování

Fragment gotického reliéfu pochází pravděpodobně z let 1370 – 1380 a zachycuje hlavu Krista s tváří obrácenou vzhůru, tedy v hlubokém duchovním usebrání. Jak říká historik umění, profesor Jan Royt, téma utrpení Krista na hoře Olivetské bylo v té době velmi aktuální.

Jan Royt: „Protože v té době vládl duchovní proud, kterému se říká devocio moderna, který kladl důraz na prožívání Kristova utrpení, individualizaci, a ta výtvarná podoba odpovídá té době, protože tam nacházíme takové zdrobnění forem měkké drapérie a opravdu máme před sebou jedno z nejvýznamnějších děl sochařství té doby.“

Tuto cennou gotickou památku objevil náhodou studentský kaplan Petr Vacík.

Petr Vacík: „Mám totiž v kostele místo, které mi upravili pod schody jižní věže pro rozhovory a zpovědi, ale je tam taková zvláštní díra ve zdi kterou jsem si vždycky chtěl vyluxovat, abych si na ní mohl dát poličku. A když se mi konečně podařilo ji vyčistit a tím vysavačem jsem se prohloubil, tak jeden z největších kamenů, které jsem vytáhl, byl nakonec fragment Krista v Getsemane.“

Jedná se patrně o jediný dochovaný sochařský fragment někdejšího dominikánského kláštera zničeného během husitských válek. Na jeho místě stojí dnešní Klementinum.

Norbert Schmidt: „Vstupujeme do krypty Nejsvětějšího Salvátora, tady je dochovaný jediný zbytek viditelné fáze toho dominikánského kláštera a dokonce je tady ještě malý fragment kousku zdiva, který pochází z té předdominikánské fáze… Pro mě je to vždycky nádherný sestup na tu středověkou úroveň a tato zeď tady před námi, to jsou zbytky toho dominikánského fragmentu… tady to rožný zdivo, který vidíte, tak to už je ta jezuitská fáze. Takže když tady člověk ví, na co se má koukat a čemu dávat pozornost, tak může tady číst ve stavbě jako v knize dějin.“

Ve 14. století byl zdejší klášter dominikánů jedním z intelektuálních center Prahy. Bylo zde sídlo inkvizičního úřadu a také řádové teologické učiliště.

Norbert Schmidt: „My vždycky říkáme tady s Petrem Vacíkem, že toto, co vidíte, je portál Mistra Eckharta, básníme, že tudy přesně procházel Mistr Eckhart, blahoslavený Rajmund z Capuy, nebo Karel IV., když šel na tu generální kapitulu řádu dominikánů, tak procházel tudy...“

Místo nálezu vzácného fragmentu, tzv. sakrárium, se ale nachází už výš, na úrovni dnešního kostela, vysvětluje pastorační asistent Martin Staněk.

Martin Staněk: „Sakrárium je prostor, šachtička, která se používá pro vylévání svěcené vody, nebo pro ukládání rozbitých liturgických předmětů, ukládání popela. Čili je to takový posvátný odpadkový koš na věci, které se nehodí vyhodit do běžného odpadkového koše.“

Fragment Krista byl při nálezu otečen tváří dolu, tedy vlastně pohřben.

Martin Staněk: „Protože když se rekonstruovalo Klementinum a probíhala barokní přestavba, tak zřejmě ten fragment byl nalezen někde v nějaké suti a byl příliš vzácný na to, aby se někam vyhodil, nebylo ho ani kde vystavit, byl gotický, proto byl pohřben do toho sakrária.“

Profesor Tomáš Halík považuje nález gotického reliéfu Krista za naléhavý vzkaz z dávné minulosti.

Tomáš Halík: „Když jsem rozjímal nad tím fragmentem modlícího se Krista v zahradě Getsemanské, tak jsem si řekl, že je to vlastně jediný motiv, který se zachoval z toho kláštera, kde musely být stovky biblických scén. A je to možná i jakýsi odkaz těch lidí, kteří zde zahynuli při tom barbarství husitských bojovníků. A řekl jsem si, že toto se objevilo po 600 letech v době, kdy zase jiní boží bojovníci se snaží svou víru šířit mečem a ohněm. Kristus v této scéně v zahradě Getsemanské vlastně vyzývá k nenásilí, říká: ‚Zastrčte ten meč, kdo s mečem zachází, s mečem schází, bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení.’ Možná, že je to jakási výzva, abychom bděli a neupadli do pokušení nenávisti a násilí.“

A stálá přítomnost tohoto znamení pro dnešní dobu bude provázet zdejší farníky až do Velikonoc.