Významný evoluční biolog Richard Dawkins vystoupil v sobotu na olomouckém festivalu
Richard Dawkins vystoupil v rámci padesátého jubilejního ročníku festivalu Academia film Olomouc, a to hned dvakrát - poprvé v pátek v rámci dialogu se svým přítelem fyzikem Lawrencem Kraussem a podruhé v sobotu se svojí samostatnou přednáškou “Kukačka a evoluční závody ve zbrojení”.
V úvodu přednášky zavedl Richard Dawkins jasnou analogii mezi darwinistickou selekcí živých organismů a konkurenčními vztahy ve světě lidské společnosti, technologie a ekonomiky. Stejně jako v průmyslu se prosazují pomocí konkurenčního tlaku nejrychlejší a nejefektivnější auta a letadla, příroda v rámci automatické selekce “šlechtí” nejrychlejší, nejefektivnější a nejvýkonnější predátory, třeba gepardy a netopýry. Pouze ti nejlepší v rámci daného druhu přežijí a předají příslušné geny svým potomkům. Toto soupeření ovšem neprobíhá pouze v rámci jednoho druhu, ale také mezidruhově, speciálně i ve vztahu predátor-kořist.
Stejně jako příroda “šlechtí” pomocí selekčního tlaku predátory, pomocí stejných principů šlechtí i jejich oběti. Po čase v daném prostoru převládnou nejen úžasně rychlí dravci, ale snad ještě rychlejší zástupci druhů, které se stávají jejich kořistí. Důvod je zřejmý, souvisí s asymetrií daného vztahu - zatímco dravcům jde při běhu za kořistí “jen” o oběd, kořisti jde o mnohem víc - o holé přežití. Nicméně známky darwinistické selekce nebo konkurenčního tlaku (a to až na úrovni genů) nacházíme v přírodě prakticky všude. Samozřejmě, různé tlaky tohoto typu přicházejí z více stran a biologický druh při omezených zdrojích musí optimalizovat, do jakého směru adaptačních nebo evolučních změn vloží více či naopak méně úsilí, aby přežil. Resp. ti, co přežijí, zvolí řešení, které je blízké optimu.
Dawkins zmínil fakt, že pokud je predace v celkové bilanci přežití loveného druhu nevýznamná, selekční tlak na kořistěný druh se v tomto směru nedostaví. Dokumentoval to jednak na příkladu ryb, které nezanevřou na červy jen proto, že se jim spolknutí červa na rybářském háčku občas stane osudným. Stejně tak se parazitická činnost kukaček, které kladou s oblibou svá vejce do hnízd jiných druhů, víceméně neprojevuje na vzniku adaptační obranné strategie zneužívaných ptáků - daný jev totiž nevytváří likvidační nebo selekční tlak.
Richard Dawkins ale rozlišil svět přírody a svět lidí, ve kterém panují odlišné zákony. Zatímco darwinistická selekce je slepá, nemá prakticky časovou paměť a neumí plánovat (podobně jako například tzv. neviditelná ruka trhu, která reaguje víceméně jen na současný stav v prostředí), lidská společnost naopak často předvídat a plánovat umí. Lidé jsou pak mezi sebou schopni spolupracovat, komunikovat a sdílet svoji paměť. Zatímco například dravci se v přírodě mezi sebou neumějí domluvit na omezení kvót lovené zvěře (ten dravec, který omezení nesplní, získá dočasnou individuální výhodu, avšak celý jeho živočišný druh pak může zahynout kvůli následnému nedostatku potravy), lidské státy se naopak umějí dohodnout třeba na nutném omezení rybolovu a tím předejít možnému následnému hladu, způsobenému nešetrným drancováním přírodních zdrojů. Paradoxně však i antidarwinistické momenty v prostředí lidské společnosti jsou produktem přirozené selekce druhů - pomohly nám totiž jako lidstvu k bezpečnějšímu přežití, k rozmnožení. V případě lidstva koncepce uspořádání společnosti s utlumeným syrovým darwinismem prostě obstály v prostředí, ovlivňovaném darwinistickou selekcí.
Zdroje: Wikipedia, Academia film Olomouc, Richard Dawkins Foundation
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.