Výstava Za pultem zachycuje ženskou práci a intimitu. „Navodí i pocit nostalgie,” věří kurátorka

Připravovaná výstava tří umělkyň Za pultem tematizuje ženskou práci, intimitu a viditelnost v soukromé i veřejné sféře. Nejen názvem odkazuje na ikonický československý seriál 70. let Žena za pultem. 

Čtěte také

Zajímají mě svérázné osobnosti, kontakt s žijícím autorem je nenahraditelný, říká kurátorka Vendula Fremlová

„Autorky na seriál nahlížejí optikou dnešní doby,“ přibližuje kurátorka v pořadu Hovory. „Inspirují se především hlavní hrdinkou, která v daném období ztělesňuje něčím inspirativní a silnou ženu, která se stará o rodinu, pracuje, je úslužná pro společnost.“

Společná výstava propojí tvorbu malířky Adély Janské, polské umělkyně Pauliny Olowské a vizuální umělkyně Caroline Walkerové z Velké Británie. Každá má podle kurátorky jiný princip tvorby, právě tematizace ženství je ale spojuje. 

Dokonale krásné

„Ženy na obrazech Adély Janské jsou mnohokrát až dokonale krásné, mají porcelánovou pleť a nachází se v uzavřených prostorách, takových dětských domečkách,“ popisuje kurátorka. 

Walkerová naopak zobrazuje ženy v otevřeném prostoru, mnohdy pracující ve službách jako kadeřnice nebo prodavačky, které s divákem vizuálně nijak neinteragují. 

Čtěte také

Frida Kahlo. Malířka bolesti, vášně i politického vzdoru

„U Pauliny Olowské je ten princip možná spojený z nich obou,“ zamýšlí se kurátorka. „Často ženy konfrontují diváka, mají až takové módní pozice.“ 

Návštěvníci připravované výstavy budou podle Kovačičové moct zavzpomínat na estetiku 50. až 90. let. Umělkyně do svých děl zakomponovaly dobové látky nebo módní prvky. 

„Ať už divák viděl seriál Žena za pultem, nebo ne, může mu to navodit pocity nostalgie. Jsou tam určité prvky, které možná poznají i mladší lidé, kteří nezažili období normalizace, protože to viděli například u prarodičů,“ odhaduje kurátorka, která se v Telegraph Gallery podílela i na instalaci GOOD BOY Andreje Dúbrovského propojující výtvarné umění a film.

Čtěte také

Do Signal Space za meditací: světelné a digitální umění umí být tiché i jemné, říká kurátor

„Ministryně Martina Šimkovičová (slovenská ministryně kultury) zkritizovala jeho obraz v budově rozhlasu na Slovensku a tehdy se stal takovou exponovanou osobou,“ vysvětluje kurátorka a popisuje, že v dokumentárním filmu chtěli Dúbrovského zachovat i jako umělce, nejen politicky aktivního člověka. 

Kromě výstav, filmových a vzdělávacích programů nabízí olomoucká Telegraph Gallery i ateliér, ve kterém se každé dva měsíce střídají různí umělci, dodává kurátorka Kovačičová a na závěr připouští, co jí v českých i slovenských galeriích chybí:

„V Česku se obecně méně vystavují kresby. Mám pocit, že v zahraničí jsou více přijímaným médiem, ale to je můj subjektivní pohled.“

Jak se od normalizace proměnila estetika spojená s ženskostí? Zůstává v naší kultuře stále vzpomínka nebo nostalgický vztah k dědictví socialismu? A jak kurátorka vzpomíná na práci ve slovenské galerii? Poslechněte si celý pořad v audiu na začátku článku.