Vysokoškolské rady povedou k větší odpovědnosti. Politizaci univerzit zabráníme, hájí změny Plaga
Česká konference rektorů probere na plenární schůzi vznikající nový vysokoškolský zákon. Přípravu věcného záměru k němu oznámil ministr školství Robert Plaga (za ANO). Mají se rozšířit způsoby financování škol nebo otevřít akademické prostředí zahraničním vědcům. Nesouhlasnou reakci vyvolaly zamýšlené univerzitní rady. Rada vysokých škol se obává, že by mohly vést k likvidaci akademické samosprávy. Podle Plagy ale budou součástí zákona pojistky proti politizaci vysokých škol.
Vy se máte čtvrtečního zasedání České konference rektorů také zúčastnit a prezentovat dosavadní výsledky pracovních skupin. Bude to jen prezentace, nebo příležitost i pro rektory, aby vznášeli připomínky?
Každá schůzka je samozřejmě možností komentovat stav prací a ta dnešní (čtvrteční) nebude výjimkou. V současné chvíli proběhly fokusní skupiny, kde jsou zastoupeni Česká konference rektorů, Rada vysokých škol i další aktéři.
Čtěte také
Chci seznámit rektory s postupem těch prací podle harmonogramu. Podotknu, že u tohoto zákona nejdeme žádnou rychlou cestou. Jdeme přes věcný záměr, to znamená, že letošní rok je na tu diskusi o směrech a hlavních principech. Paragrafové znění se bude vypracovávat až příští rok.
Jak zásadně se ještě věcný záměr může proměňovat?
Já si myslím, že hlavní principy jsme byli schopni na fokusních skupinách obhájit a že výhrady Rady vysokých škol třeba k univerzitním radám jsou liché. Mohu skutečně garantovat, že ten model jsme jenom nekopírovali zahraniční, ale dávali jsme tam i brzdy a pojistky právě proti tomu, aby tam nemohla být i svévole nebo velká vůle ministerstva. A zároveň aby nebyl extrémně velký vliv případně lidí zvenku, těch stakeholderů z průmyslu nebo zaměstnanecké sféry.
Byl bych rád, aby se to v těchto principech neměnilo. Samozřejmě v technických věcech, nominačních kritériích, tam prostor je, proto tu diskusi vedeme.
Čtěte také
Jenom připomenu, že podle dostupných informací by univerzitní rady měly být devítičlenné, z toho dvě třetiny členů by měly pocházet z externího prostředí, například z praxe. Jaké pojistky proti politizaci v tom zákoně budou? Bude to třeba zákaz aktivního členství v politických stranách?
Já to ještě otočím a zpřesním tu informaci. Třetinu té rady by měl jmenovat Akademický senát, třetina by měla být externí a zbývající třetinu bude volit obsazení té rady, to znamená ty dvě navolené třetiny. Takže není úplně jisté, že to budou až dvě třetiny externích členů. Samozřejmě bude záležet na těch navolených členech, kteří tam budou paritně zastoupeni jak z akademického senátu, tak z externího prostředí.
A k pojistce, v zahraničních modelech častokrát může ministr školství tu třetinu najmenovat přímo. Já jsem z těch variant vybral tu, která naprosto brání přímé politizaci. To znamená, že jsou jasná kritéria, ministr školství pouze jmenuje ty kandidáty, kteří jsou vybráni výběrovou komisí a musí splňovat přesně naplněná kritéria.
Čtěte také
Podotýkám, že v současném systému ve správních radách zasedají i politici. I když ta současná správní rada má jinou roli, než by měla mít ta univerzitní, tak zastoupení politiků tam v této době máme. Nový model naopak odpolitizovává i tento prvek.
A členové univerzitních rad tedy budou zaměstnanci univerzity? Nebo si je máme představit víc jako správní radu?
Víc jako správní radu. Smyslem zákona v té části, která míří k flexibilnímu řízení univerzit, je rozdělit jasně role a zodpovědnosti. To je současný nedostatek našeho systému. Já tomu říkám kolektivní nezodpovědnost.
Jasné rozdělení toho, kdo je zodpovědný za jmenování rektora, to, že rektor s danými kompetencemi pak má své kompetence i k děkanům – to je základní princip systému, který jsme teď představili.
Čtěte také
Akademické senáty, respektive Rada vysokých škol, se mýlí hned v té své první, řekl bych, až hysterické reakci. Protože akademickému senátu zůstává kompetence a v případě, že by univerzitní rada rozhodla nějak nevhodně, což se klidně může stát, tak je tam pojistka – akademický senát může kvalifikovanou většinou to rozhodnutí revokovat. Ne prostou většinou, ale kvalifikovanou.
Takto zatím přemýšlíme o těch brzdách a protiváhách, které jasně brání přímému politickému vlivu nebo zneužití univerzit ze strany nějakých stakeholderů.
Víc financí pro potřebné obory
Chci se zeptat na bod, který je celkem schvalován napříč akademickou obcí, tedy kontraktové financování. Stát by měl poskytovat školám závazný víceletý finanční rámec výměnou za závazky, například navýšené počty studentů určitých oborů. Mluví se například o dětských psycholozích, učitelích nebo jiných nedostatkových profesích. Nebude toto ale výhodné jenom pro některé školy a nemůže to pro jiné naopak být finančně diskriminační?
Nemluvil bych o finanční diskriminaci. Podívejte se na ten stávající systém. Stát je zodpovědný za to, že hospodářství a celá společnost se nějak vyvíjí. Chybí mu nástroj, jak si objednávat celospolečenskou objednávku, potřebné profese u těch univerzit.
Čtěte také
Když jsem se v roce 2018 dohodl s Adamem Vojtěchem (ANO, ministr zdravotnictví) na navýšení počtu všeobecných lékařů, museli jsme schvalovat vládní program a objednávat si to přes vládní program. První absolventi z toho systému nastoupili do praxe až v roce 2025.
Pokud chceme – a myslím si, že chceme – aby vysoké školy produkovaly nejen to, co potřebuje ekonomika, ale abychom měli pokryty i tyto profese, tak je nutné mít nějaký nástroj. Kontraktové financování není jenom o počtu studentů, ale i o výkonových ukazatelích třeba ve vědě, výzkumu nebo právě ve spolupráci s praxí. Je to nástroj, jak motivovat univerzity.
A diskriminační to rozhodně z mého pohledu není. Protože kontrakt ve financování nikdy nebude pokrývat celou částku, která na vysoké školy půjde. Ale je to smysluplné. Nejenom že má společnost zodpovědnost vůči vysokým školám – to já budu vždyc bránit – ale zároveň je povinností ministra podle mého názoru vyžadovat, aby tady vysoké školy byly pro společnost.
Čtěte také
Zákon také mluví o otevření zdejšího vysokoškolského prostředí pro zahraniční odborníky nebo pro české vědce vracející se ze zahraničí. Jak ale víme, důvodem jejich slabšího zájmu jsou hlavně platové podmínky, respektive zdlouhavé vízové procesy. Dokáže toto ten zákon vyřešit?
Co se týká prostupnosti a bezpečnostní politiky státu, tak ne. Ale ten základní princip, o kterém je ten zákon, je vlastně funkční model ve všech vyspělých evropských, ale i anglosaských zemích. Kdy jsou profesorská místa takzvaně funkční, to znamená, že o ta úplně exkluzivní místa – neříkám o všechna místa zaměstnanců, ale o tato místa – probíhá nějaký souboj.
Jsou tam jasně dané výkonové podmínky. To znamená, že to motivuje všechny pracovníky, aby na sobě pracovali. Zatímco ve stávajícím systému se někdy stává, že jakmile lidé získají profesorský titul, tak to berou jako definitivu a už tomu systému nic nevracejí.
Základní princip není o tom dostat sem víc zahraničních pracovníků a profesorů, ale rozhýbat český rybníček a nastavit jasná kritéria i pro naše vědce. To je možná víc chtěná varianta. Ale samozřejmě tím, že tady bude konkurenční prostředí, tak ty výzvy měly být otevřené a přilákat zahraniční vědce.
Čtěte také
Jestli jsem dobře pochopila vaše slova, tak vy počítáte se standardním legislativním procesem. Takže od kdy by ten zákon mohl platit?
Já myslím, že jsem tady zmínil, že to je možná standardní, ale ono je to v dnešním i minulém volebním obdobím zatím nestandardní. Jde to přes věcný návrh zákona, kde je opravdu velký prostor proto si vyjasnit principy a odstranit i některé obavy.
Byl bych velmi rád, abychom v letošním roce prošli věcný návrh. To znamená, to ještě není paragrafové znění. Je tady spousta možností pro diskusi.
V dalším roce bych rád, aby paragrafové znění prošlo a postupně aby ten zákon nabíhal od roku 2028. Ale podotýkám postupně. To není žádná revoluční změna, že by od druhého dne, co bude zákon účinný, všichni končili a nastával nový systém. Bude to postupné.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
