Výsledky iráckých voleb jsou šokem nejen pro Spojené státy, ale i pro Írán

16. květen 2018
02227044.jpeg

Nečekaný úspěch dvou šíitských volebních bloků ve víkendových parlamentních volbách v Iráku je nepříjemným překvapením zejména pro Spojené státy, upozorňuje britský deník Guardian. Washington podporoval stávajícího premiéra Hajdara Abádího a podle svých analýz očekával, že hlasování potvrdí status quo. Abádího strana se však během sčítání propadla až na třetí místo za koalici šíitského vůdce Hádího Ámirího. 

Do čela průběžných výsledků se prodrala aliance šíitského duchovního Muktady Sadra, který do roku 2011 vedl boj proti americkým okupačním silám. „Výsledek oslabí americký vliv v Iráku. Američané přitom podpořili vládu v úsilí o vyhnání takzvaného Islámského státu a pomohli Bagdádu dobýt ztracená území. Voličského vděku se ale nedočkali,“ píše v analýze list.

Proti závislosti na Washingtonu, ale  i Teheránu

Noviny také připomínají, že Sadr se premiérem stát nemůže, protože ve volbách nekandidoval. Díky volebnímu úspěchu se ale ocitl v pozici, kdy si nejspíš bude moci vybrat, kdo do premiérského křesla usedne. 

Ještě větší debakl ale utrpěl Írán. Ten podporuje Ámirího šíitské Lidové mobilizační síly, a posledních 15 let zásadně ovlivňuje vnitřní politiku Iráku. „Stručně řečeno, Sadrův výsledek znamená jediné: Iráku by měli vládnout Iráčané, nikoli Washington, Teherán či jejich spojenci,“ vyvozuje Guardian.

Pro Iráčany i celý arabský svět se za současným volebním překvapením skrývá ještě jedna důležitá geopolitická otázka: je možné, že by tyto volby ohlašovaly konec růstu regionálního vlivu Íránu? Ten vytrvale sílil od americké invaze do Iráku v roce 2003 a dosud se mělo za to, že ho nic nezastaví. „Nedostal se však přeci jen na vrchol svých možností? Nezhoupne se nyní kyvadlo zase zpět?“, ptají se britské noviny.  

Írán je zaskočen

Prvním signálem tohoto trendu mohl být už minulý týden, kdy americký prezident Donald Trump smetl ze stolu jadernou dohodu šesti zemí s Teheránem. Elity islámské republiky to evidentně zaskočilo. „Dodnes nedokázaly zaujmout jasně zformulované, čitelné stanovisko,“ všímá si Guardian. Sliby Evropanů, že budou úmluvu dál dodržovat, jsou podle deníku nerealistické. Soukromé společnosti z Íránu odejdou a Francie, Německo ani celá Evropská unie s tím nic nenadělají.

Írán už nemůže spoléhat ani na pomoc Ruska a Číny, signatářů jaderné dohody. Jenomže k financování svých vojenských dobrodružství v Sýrii a Jemenu Teherán nutně potřebuje miliardy petrodolarů. Teď je příliv peněz povážlivě ohrožen.

S potížemi se přidal také Izrael

Velký neúspěch zaznamenaly íránské síly také minulý týden, když poprvé otevřeně napadly ze Sýrie izraelské pozice na Golanských výšinách. Odpovědí byl mohutný úder na většinu íránských základen. Pečlivě budovaná vojenská přítomnost íránských jednotek v Sýrii dostala citelnou ránu.

Kromě toho izraelský premiér Benjamin Netanjahu přehrál Teherán i na diplomatickém poli, když se sblížil s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Dopředu jej ostatně informoval o náletu na íránské základny na syrském území. Rusko proti tomu neudělalo zhola nic.

Z pohledu Teheránu tak Moskva začíná být nespolehlivým partnerem, ačkoli v Sýrii vystupují oba aktéři jako bratři ve zbrani, zamýšlí se Guardian. Při chuti jsou také saúdští nepřátelé Íránu, které povzbudila Trumpova ofenzíva proti islámské republice.

Karta se obrací i v duchovním vlivu

A aby toho nebylo málo, proti íránské dominanci se zvedá vlna nábožensky a ideologicky motivovaného odporu. Ruku v ruce s výsledkem iráckých voleb roste i vliv iráckého Nadžafu coby svatého města a historické metropole všech šíitů. Jeho roli si přitom za sunnitské diktatury Saddáma Husajna uzurpoval íránský Kum, poutní město a svatyně íránských šíitů.

Ideologickou vodu na Sadrův mlýn přitom nejvýrazněji nahání nejvyšší šíitský představitel v Iráku, ajatolláh Alí Sistání, který – řečeno západní terminologií – hlásá odluku státu a muslimských věřících. A na jeho hlas slyší i Íránci, protože jim vadí jejich místní všemocná, neliberální a zkorumpovaná teokracie.