Výšky táhnou, lidé chtějí nahoru. Svaz českých komínářů má víc než 1000 členů

Oficiální spolek, který dnes systematicky nejen slézá, ale i monitoruje komíny v celé republice, se jmenuje Svaz českých komínářů. Zájem o členství ve spolku je značný.

„Výšky táhnou, lidé se chtějí podívat nahoru. Ale protože se k nám chtějí dostat i lidé, jejichž zdraví je zpochybnitelné, museli jsme zpřísnit pravidla vstupu. Zájemce o vstup musí absolvovat deset výstupů za doprovodu člena Svazu českých komínářů - ne dřív než půl roku po provedení prvního,“ říká jeden ze zakládajících členů Svazu českých komínářů Přemysl Vacek.

Komín je určen na to, aby se po něm lezlo. „Je to jeho primární funkce. Nikdo se nediví, že existuje horolezectví, ale většinou se každý diví, že lidé lezou po komínech.“

Vědecký pracovník z katedry konstrukcí pozemních staveb z ČVUT Martin Vonka dodává, že většina komínářů leze na komín bez jištění. Pomáhá jim přitom systém provazových žebříků, pomocí kterých se dostávají do výšky 10 a více metrů.

„Česká krajina je plná továren a komínů. Začaly se u nás stavět na počátku 19. století. Díky tomu, že jsme byli nejprůmyslovější částí Rakouska-Uherska.“

Komínáři Přemysl Vacek (vlevo) a Martin Vonka|foto: Klára Janicki

Kolik u nás vyrostlo komínů, to se nepodařilo nikomu spočítat. „Podle mne u nás vyrostly desítky tisíc komínů. Třeba v oblasti Liberecka, Varnsdorfu, kolem Šluknovského výběžku. Dnes jich je na těchto místech hodně, ale už desetkrát méně. Starých komínů jsou u nás dva, tři tisíce.“

Nové komíny se stále stavějí, ale ne tak často, jako v minulosti. Nejvyšší komín u nás, který je u elektrárny Chvaletice, má výšku 300 metrů. „Dá se vylézt za 45 minut,“ dodává Martin Vonka.

Svaz českých komínářů má dnes víc než 1000 členů. Vznikl v roce 1981 a příští rok oslaví 35 let své existence.