Vyrábí se ze sladu, ale zraje jako šampaňské. V belgickém pivovaru mají řešení pro pivaře, kteří se na konci roku nechtějí vzdát bublinek

Jeden belgický pivovar dokonce nechává své pivo dozrát přímo v Champagne pomocí tamních speciálních kvasnic. Výsledkem je tak doslova šampaňské pivo.

„Je to nádherně světlé pivo, které krásně šumí. Je v něm třikrát víc oxidu uhličitého než v klasickém plzeňském,“ líčí sládek pivovaru Bosteels Hans Van Remoortere nad perlivým pivem, které mi nalil z baňaté lahve s dlouhým hrdlem do elegantní úzké skleničky na vysoké noze. Přesně jako pravé šampaňské.

Jako kdybych pil hvězdy, prohlásil o šampaňském jeho objevitel Dom Perignon

02796222.jpeg

Závěr roku je ve většině zemí celého světa spojený se šampaňským. Malý region východně od Paříže se dnešním dnem stává absolutním světovým králem. Alespoň jednou za rok chce řada lidí ochutnat pravé šampaňské, a tak se může říkat jenom vínu, které je právě odtud, z kraje Champagne. Dnes je šampaňské tak populární, že poptávka po něm výrazně převyšuje nabídku. Toto víno se přitom zrodilo naprostou náhodou.

„Po uvaření tohle pivo putuje do Francie, kde ho naplníme do lahví a uložíme do podzemních sklepů. Tam probíhá několik měsíců druhotné kvašení. Pivo, které ochutnáváme, je tak nejméně osm nebo devět měsíců staré, ale přitom je stále velmi svěží,“ dodává s tím, že právě kvůli devítiměsíční době zrodu ho ředitel pivovaru z vlámského Buggenhoutu Michael Hoppenbrouwers nazývá jakýmsi jejich dítětem.

Šampaňské, ale ze sladu

Šumivé pivo je určené hlavně ke zvláštním příležitostem a chuťově se pohybuje také někde mezi pivem a šampaňským. „Ale stále je to pivo. Šampaňské je víno a vyrábí se z hroznů. Tohle je ze sladu, proto je to pivo. Ačkoli výrobní postup je stejný jako u šampaňského, základ je jiný, a proto o něm mluvíme jako o pivu,“ trvá na správném označení sládek.

„Naše pivo se dobře chuťově snoubí s ústřicemi. Myslím, že jsme jediní, kdo své pivo dodělává v regionu Champagne,“ pokračuje ředitel pivovaru. „My v Belgii víme hodně o vaření piva, ale málo o šampaňském. A proto tohle pivo děláme v oblasti, kde se šampaňské vyrábí už stovky let. Lidé tam doslova se šampaňským spí. Mají dům hned vedle sklepa a neustále celý proces kontrolují. Tohle nemůžete přenést do jiné země.“

Po vítězné bitvě si ho zasloužíš, po prohrané ho potřebuješ, říkával Napoleon o šampaňském. Za slovo ho vzali i v Německu

Sekt

Říká se, že setnout šavlí hrdlo lahve se šampaňským je zvyk, který zřejmě vymyslel francouzský císař a vojevůdce Napoleon. Je ale možné, že tenhle teatrální způsob otevírání lahve, kterému se říká sabráž, vymyslel úplně někdo jiný. Pokud je ale ta první verze pravdou, zůstala by Napoleonovi nesporná zásluha o to, že se sabráž rozšířila s jeho vojsky po celé Evropě, od jednoho vinného sklepa k druhému.

Každá lahev má slabý bod

Pak Michael vytahuje z dřevěné bedny něco jako šavli a vysvětluje, že právě s ní se podle tradice neobvyklé pivo otevírá. „Říká se tomu sabráž. Každá lahev má slabý bod, ten je tady pod koncem hrdla. Vezmete šavli, druhou rukou nakloníte lahev a pak klouzavým pohybem šavle po skle musíte trefit tenhle slabý bod. Lahev se tam odlomí a můžete nalévat,“ popisuje a hned mi sabráž názorně předvádí.

„Tuhle tradici také udržujeme, když je to pivo ze Champagne. Jak vidíte, hrdlo je čistě useknuté a žádné sklo se nedostalo dovnitř,“ chlubí se Michael svým vycvičeným švihem, kterým láhev tohoto slavnostního piva otevřel těsně pod korkovým špuntem. A co je nejdůležitější, většina ho zůstala uvnitř.

autoři: Filip Nerad , and
Spustit audio

Související