Výměna premiérů v Británii ještě nemusí znamenat změnu politiky

Brown učinil páteční oznámení před zjevně dobře vybranými v naprosté většině mladými stoupenci či přímo členy Labouristické strany, kterými byl srdečně pozdravován. Brown hovořil o obnovení důvěry v politiku, o skromné vládě, která bude vědět, kde je její místo a bude naslouchat a učit se z podnětů veřejnosti, o tom, že chce, aby parlament měl více pravomocí a aby ministři byli více pod veřejnou kontrolou. Dále zdůraznil, že se bude zasazovat o to, aby lidé navrhovaní do vedení různých důležitých komisí či orgánů procházeli stejným procesem veřejného prověřování jako kandidáti před volbami do amerického senátu a aby prezentace nenahrazovala nedostatek substance u různých vládních návrhů. Ohledně hospodářských problémů Brown sdělil, že se bude zasazovat o to, aby bylo budováno více nízkonákladových domů, které by si moho dovolit koupit více mladých, vstupujících poprve na neudržitelně předražený trh nemovistostí, a slíbil vybudovat tři nová "ekologická" města pro 100,000 obyvatel s domy izolovanými proti úniku tepla, vybavené slunečním ohříváním vody a podobně...

Tony Blair mezitím v pátek poskytl Brownovi vlastně poprvé oficiálně podporu, když prohlásil, že jako někdo, kdo zná Browna coby přítele a kolegu už dvacet let, věří, že on bude tou správnou volbou pro stranu a stát. Na druhé straně někteří odborníci poukazují na řadu Brownových výroků, které jakoby naznačovaly, že Brown se začíná od Blaira distancovat. Pozorovatele ovšem poněkud matou některé Brownovy výroky ohledně chybných kroků, kterých se dosavadní (rozumí se Blairova) vláda měla dopustit - tedy přesto, že v ní Brown byl ministrem financí a musel tedy dávat souhlas k uvolnění státních zdrojů na tu či onu "pochybnou" akci. Brown totiž o víkendu kritizoval systém národního zdravotnictví, na který on sám zvýšení financování schvaloval a nabádal lékaře, aby přijímali pacienty i večer a o víkendech. Stejně tak odsoudil jako chyby postavení "Dómu milénia", onoho létajícího talíře na břehu Temže v docích -- který stále nemůže stále najít smysluplné a finačně výhodné uplatnění, aby se jeho vybudování vůbec splatilo - nebo zvýšení důchodových splátek zaměstnanců či naopak nezvýšení zimního příspěvku na vytápění obydlí pro důchodce. I v těchto případech ovšem měl Brown rozhodující slovo ohledně financování, avšak nyní se od oněch rozhodnutí snaží distancovat.

Zajímavé bylo také nedělní vystoupení Browna na debatě zorganizované Fabiánskou společností. Tam Brown diskutoval se dvěma ultralevicovými protikandidáty na vůdce strany - i když kvůli dosud nevyjádřené podpoře alespoň 45ti poslanců parlamentu stále oficiálně neschválenými -- Michaelem Meacherem a Johnem McDonnellem. Co se týče jakéhosi návratu k "Old Labour", tedy ke staré, rozumí se více levicové labouristické straně, Brown rezolutně prohlásil, že strana se nemůže vracet k nemoderním argumentům z doby před 20ti roky. Pokud však někdo v oblasti zahraniční politiky očekával, že Brown odmítne názory hlásané Blairem i celou jeho vládou, že tedy demokratické státy nemohou zasahovat proti genocidním diktátorům, kteří pošlapávají lidská práva vlastních občanů, jeho vývody ohledně sudánského Darfúru byly zcela jasné. Brown tuto politiku intervenování v zahraničí - konkrétně například vyhlášení mezinárodně patrolované bezletové zóny nad Darfúrem, která je nyní debatována ve Spojených národech -- označil za "nový multilateralismus" a prohlásil, že by bylo správné intervenovat, ovšem učinit to "správným" způsobem. Skutečnost, že tento postoj se příliš neliší od podpory dosavadní politiky mezinárodního společenství v Iráku a Afghánistánu je stejně jasná jako to, že se hned tak měnit nebude. Co se týče jiných mezinárodně politických aspektů, Brownova nedůvěra k hospodářské politice Evropské unie a ke schopnosti jedné centrální banky uřídit v zájmu stability eura 12 či až 27 ekonomik různých zemí v odlišných stádiích hospodářského cyklu je už nějakou dobu dobře známá. Do jaké míry se ovšem Brown zapojí do vedení unie politicky, či jak se případně bude snažit vytvořit její nový "motor" společně s novým francouzským prezidentem Sarkozym, to zatím není jasné a bylo by to od něj dost netaktické prozrazovat

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .