Vyloučit agresivního žáka ze školy problémy neřeší, uznává ministerstvo. S dětmi je potřeba pracovat, doplňuje neziskový sektor
Školy se potýkají s narůstající agresivitou žáků.„Agresivita v několika posledních letech vzrostla asi o 10–15 procent, což odpovídá nárůstu agresivity obecně ve společnosti,” říká ředitel odboru předškolního a školního vzdělávání ministerstva školství Michal Černý. „Důležité je pedagogy trénovat a vzdělávat v deeskalačních technikách, a také připravovat krizové plány,” doplňuje předsedkyně neziskové organizace Society for All Lenka Felcmanová.
Za první polovinu letošního roku policie eviduje 832 incidentů spáchaných dětmi a mladistvými ve školách, 268 z nich bylo vyhodnoceno jako projevy agresivity a radikalizace. Měl by se pro takové případy zavést a začít využívat institut dočasného vyloučení ze školy?
Michal Černý: Umím si tento nástroj představit jako krajní možnost, ale umím si představit i spoustu jiných a možná vhodnějších nástrojů. Jasné je, že je potřeba nějak ochránit ostatní děti ve třídě i pedagogy atd., ale znovu říkám, že je to spíš krajní řešení.
Čtěte také
Lenka Felcmanová: Pokud by to bylo bráno jako postih chování, tak data ze zemí, kde se to využívá, ukazují, že to možnost radikalizace a útoku ve školách ještě zvyšuje, protože děti se cítí víc izolované, zahanbené a neřeší se kořenové příčiny obtíží, které se jim pak manifestují v chování.
Dítě na nějaký čas vyloučíte, pak se vám do školy vrací a často se ta situace ještě zhoršuje. To, že po závažném incidentu dítě druhý den nepřijde do školy, je v pořádku, ale s tím dítětem, jeho rodinou i s dětmi ve škole musí okamžitě někdo začít pracovat.
Co má a může udělat učitelka, která se bojí agresivního žáka?
Felcmanová: Hodně se na to zaměřujeme v podpoře učitelů. Vždycky, když se dítěte bojíte, musíte přivolat jinou dospělou osobu, která eskalovanou situaci zmírní, protože jakmile z vás dítě cítí strach, tak to ještě eskaluje jeho reakci. Důležité je pedagogy trénovat a vzdělávat v deeskalačních technikách, to znamená, jak takovou situaci zvládnout, i když nemám třeba fyzicky navrch. A jsem moc ráda, že s revizí pregraduální přípravy učitelů bude toto téma víc zohledněno.
Je také důležité mít kvalitně zpracované tzv. krizové plány. Hodně škol je má na papíře, ale ve chvíli, kdy ty situace nastávají, nikdo neví, co má dělat, a v ten moment nervozita a nejistota učitelů ještě roste.
Černý: Nezáleží na tom, jak moc je učitel fyzicky silný, protože učitel stejně fyzickou sílu nemůže použít. Je spíš důležité, jestli má vybudovanou přirozenou autoritu, ale to je na složitou diskuzi. V každém případě se musí obrátit na ředitele školy, je tam školní poradenské pracoviště a metodik prevence.
Čtěte také
Slepá ulička by bylo posílení právního postavení učitele jako úřední osoby, touhle cestou jít nechceme. Můžeme poskytovat maximální metodickou podporu, máme celé oddělení, které se zabývá prevencí, a máme střední článek podpory škol a zřizovatelů, což je prodloužená ruka ministerstva v každém regionu, na kterou se školy mohou obracet s jakýmikoliv problémy.
Jak si vysvětlujete, že agresivita žáků ve školách stále narůstá?
Černý: Agresivita narůstá i ve společnosti, není to jenom ve školách. Druhá důležitá věc je, že agresivita neroste lineárně, ale ve vlnách roste, a pak klesá. Třeba v 90. letech byla vyšší než dneska a v posledních několika letech vzrostla asi o 10–15 procent, což není násobně, a podle mě to odpovídá nárůstu agresivity obecně ve společnosti.
Felcmanová: Situace ve společnosti se zhoršuje, zhoršují se vztahy v rodinách – s domácím násilím se setkává až 35 procent dětí. Obrovsky narůstá šikana mezi dětmi ve školním prostředí, ale i v kyberprostoru. Máme velkou krizi vztahů, která se propisuje do toho, jak se děti cítí, jak se chovají, jak si mohou rozvíjet socioemoční dovednosti, jako je zvládání stresu, neúspěchu, frustrace, a to je fenomén, se kterým ministerstvo něco dělat chce. Nově má být zaveden předmět osobnostní a sociální výchova, školy mohou využívat prostředky na podpůrné pozice i na sociální pedagogy – a to je velice důležitá osoba, která pomáhá řešit obtíže dětí spojené s rodinným prostředím.
Potřeba mezirezortní spolupráce
Jak přimět rodinu ke spolupráci? A co může udělat ministerstvo, aby více propojilo aktivity OSPODů se školami a s rodiči?
Černý: Naprostá většina rodičů spolupracuje se školou dobře, ale to jsou většinou ti rodiče, kde problém potenciálně není. Spolupráce se může dít na formální bázi, pomocí institucionalizovaných postupů, anebo na neformální bázi. A je důležité, aby škola s rodiči komunikovala, jen si je nemusíte jenom pozvat na koberec.
Čtěte také
Na formální stránce je to nejen o spolupráci školy a rodiny, ale tady musíme mezirezortně dojít ke společnému řešení, které propojí možnosti, které má ministerstvo vnitra, OSPOD, školy – a teď jsme na začátku této diskuze, abychom se dostali k řešení, které bude komplexně fungovat.
Nedostatečnou spolupráci kritizuje i neziskový sektor. Co brání ideální spolupráci?
Felcmanová: Je to historická tradice, kdy si každý resort, ale i školy řeší svoji agendu a moc se neorientují v tom, co nabízejí sociální služby. V naší organizaci se hodně věnujeme vytváření efektivní mezioborové spolupráce na území obcí s rozšířenou působností, kde se ukazuje, že je klíčové, aby o ni někdo pečoval, aby tam byl koordinátor, který pravidelně bude svolávat schůzky zástupců všech oblastí, kde si mohou domlouvat společné postupy, řešit kazuistiky a seznamovat se s tím, kdo může co dělat.
Kroky na vládní úrovni vnímáme negativně, protože když to bude umístěno jenom pod jeden resort, tak to nikdy nemůže fungovat. Stálo by ale za to koordinaci mezioborové spolupráce na regionální úrovni zakomponovat do legislativní úpravy, aby to byla povinnost v každé té obci s rozšířenou působností.
Vláda uvažuje, chce také snížit hranici trestní odpovědnosti na 13 let. Je to z vašeho pohledu vhodné?
Čtěte také
Felcmanová: Kořenové příčiny problému tím nevyřešíme. Budeme trestat děti za nedostatečnost dospělých, ať už protože rodiče nemají dovednosti, anebo prostě nechtějí. A to je z principu špatně.
Černý: Nesnižoval bych trestní odpovědnost, ale jsem pro zdůkladnění toho, jak se s dítětem náhradním způsobem pracuje, ať už to jsou ústavní zařízení nebo jiná opatření.
Více podrobností se dozvíte v záznamu celé diskuse. Moderuje Lucie Vopálenská.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.



