Výlet do polepšovny

Do polepšovny se chovanci mohli dostat za potulku, krádeže nebo chození za školu. Někdy je tam nechali umístit jejich vlastní rodiče. Ústav se o své svěřence staral i po propuštění, našel jim pracovní místo a udržoval s nimi korespondenční kontakt. Výroční zprávy uvádějí, že úspěšnost nápravy dětí byla 80 procent.

Jídelna pro polepšované v opatovické polepšovně|foto: Jaromír Chudý,soukromý archiv Jaromíra Chudého

Zemská donucovací pracovna

Občas se ale stalo, že dvacetiletý klient opustil brána polepšovny a přemístil se přímo do donucovací pracovny. V donucovací pracovně se soustřeďovali ti propuštění vězni, ale i znovu zadržení bývalí vězni, u nichž nebylo možné po propuštění hned očekávat, že se budou živit řádnou prací. Záměrem pobytu v tomto nápravném zařízení byla převýchova klientů, aby si zvykli a byli sami schopni živit se poctivou prací a žít trvale řádným životem.

Stavba donucovací pracovny v Pardubicích pro 400 káranců byla dokončena 1.listopadu 1891. Ti měli pečovat o 62 hektarů vlastních i pronajatých polí a zahrad. Dalších 160 mělo pracovat v tkalcovně a kolem 70 pak při výrobě sáčků. Ostatní pracovali v dílně truhlářské, natěračské, obuvnické a ve výrobě kotlů. Donucovací pracovna od nich dostala přízviska jako rejtačka, pardubická univerzita, alkron nebo pup. Z tehdejších 13 budov dodnes tři slouží svému účelu, původní je i zeď kolem celého areálu, ve kterém dnes sídlí pardubická věznice.

Jak Fáblovka ke svému jménu přišla

Původně byla Fáblovka Pablovkou a její název je ale odvozen od příjmení německy mluvících emigrantů. Ti přišli ze Slezska poté, kdy Marie Terezie po prohrané bitvě ztratila slezské území. Usadili se na opuštěných vrchnostenských statcích a časem splynuli s okolním obyvatelstvem. Stejně tak nedaleko Starého Hradiště, kde vytvořili kolonii tzv. Familii, později známou jako Nové Hradiště. Nejznámější z rodu Pablů byl Ignác, původně pocházející z Kladské Bystřice. Podle zkoumání archiváře Petra Muckeho z Okresního archivu v Pardubicích, musel být poměrně zámožný, protože si koupil dům na Pernštýnském náměstí a na jaře roku 1780 se v Pardubicích podruhé oženil. Pracoval jako polír tesařů při stavbě Josefovské pevnosti. Na udání, že u sebe přechovává náčrtky budované pevnosti, u něho byla provedena domovní prohlídka a nějaké neumělé náčrtky byly skutečně nalezeny.

Pardubická šibenice Na Spravedlnosti|foto: F. Červenka,pardubická Pamětní kniha z roku 1811

To stačilo jako důkaz špionáže a Ignác byl pro výstrahu ostatním popraven.  Dodnes  figuruje v josefovské pevnosti Ignác Pabel jako legendární strašidlo. Protože se vypráví, že když smiřický pohodný po 3 měsících odklízel jeho tělo, tak si prý ulehčil práci a hodil jej do nějakého pevnostního příkopu a Pabel tam od té doby straší...

Za právem a trestem na Pardubicku

Tam kde v Pardubicích stála šibenice, se dodnes říká Na Spravedlnosti. Byla dost daleko od města, ale při hlavní cestě z Chrudimi. To aby všichni přijíždějící viděli, že v Pardubicích není radno porušovat zákon.

Šibenice byla zbořena roku 1788 a hlína z pahorku, na kterém stála, byla použita při stavbě silnice na Chrudim. Jaké byly používány mučící metody při výsleších představuje výstava ve sklepení  hradu na Kunětické hoře. Vystaveny jsou pomůcky a nástroje používané jak při mučení, tak při výkonu trestu.   Vedle popravčího meče a černých knih je vystaven i ceník úkonů, které prováděl pardubický kat. A k dokreslení poměrů slouží i srovnání cen. Kat musel například useknout tři ruce, aby si mohl koupit krávu.

Sada cejchovacích kleští|foto: Šárka Kuchtová