Vyhořel jsem. Teď bych si přál, aby nová hra byla terapií i pro diváky, říká herec Kubáník

„Dostal jsem nabídku, abych školil jiného kandidáta na prezidenta, ale odmítl jsem,“ vzpomíná a dodává, že podobnou nabídku – jen od Petra Pavla – ve stejné době shodou náhod dostala i kamarádka jeho známých. „Za 14 dnů mi zvonil telefon a ona mi říká, že zrovna někoho takového, jako jsem já, hledáme. Tak jsem se dostal k Petru Pavlovi taky.“

Čtěte také

Petr Šabata: Prezident Pavel oslovil společnost. Jakou odezvu může čekat?

První schůzky probíhaly hlavně s týmem a vedoucími kampaně, kteří měli od školení velká očekávání a vidinu rychlých výsledků. Podle Kubáníka je ale potřeba, aby lektor se zájemcem nejprve navázal vztah, díky kterému společně mohou najít osobní přístup.

„Na setkání jsme si povídali o pracovních věcech a pak jsem říkal: pane generále, asi bychom spolu měli mluvit o tom, jak bychom spolupracovali. A v tu chvíli on si sedl a založil si ruce – to je informace, že moc pracovat asi nechce,“ popisuje. „Hned jsem mu to řekl a on povídá, že je to pohodlné. A teďka si ty ruce začal sundávat a zase zakládat a bylo to vlastně dojemné.“

Výsledky začaly být rychle patrné a úspěšná spolupráce se záhy propsala i do veřejných vystoupení a vítězné kampaně. Během kurzu našli nejen dobrou strategii, ale také různá společná osobní témata, z nichž nyní vznikají krátké podcastové epizody.

Čtěte také

Kateřina Perknerová: Petr Pavel, rok třetí, rok zlomový

„Během kampaně jsme se poznali osobně, takže o něm vím spoustu věcí. Přišlo mi líto, že se to lidi nedozví, tak jsme se domluvili a natočili jsme sérii kraťounkého povídání,“ zve Kubáník. „Mám to na svém instagramovém účtu, kde mi povídá, jaký má rád hrníček, kde nakupuje nebo kdo u nich doma vyskládává myčku.“

Terapie divadlem

Řečnické kurzy ale nejsou jedinou profesní specializací. Než se stal lektorem, věnoval se i dabingu či herectví – angažmá měl v divadle v Uherském Hradišti, kam se nyní vrací se svou autorskou hrou Terapie, která částečně vychází z jeho autobiografické zkušenosti s psychickými obtížemi.

„Vyhořel jsem a dostal jsem se do situace, kdy jsem musel přestat hrát divadlo. Už mi to nedávalo smysl a nešlo mi to,“ přiznává. „Stalo se mi, že jsme zkoušeli inscenaci a já jsem se nemohl naučit ani slovo z textu. Nebo jsme hráli inscenaci a já jsem se nemohl převlíkat do kostýmu, tak jsem vždycky hrál v tom, v čem jsem přišel.“

Čtěte také

Nechci se v padesáti ohlédnout a vidět za sebou jen divadlo. Osobní život je důležitý, míní herečka Štěpánka Ligas

Nyní se k divadlu částečně vrací a na jeviště si pozval kolegyni Nelu Boudovou. Hrát budou na netradičním místě – v prostorách uherskohradišťské polikliniky. Premiéra se odehraje 28. května.

„Jedna část bude to představení a ve druhé části si s diváky budeme povídat, budeme se jich ptát, jak to udělat, aby se nestalo to, co se stalo postavám, a jestli máme svoje duševní zdraví pod kontrolou. Přál bych si, aby to ve finále byla terapie i pro diváky,“ uzavírá Kubáník.

Jak vypadá generálský krok Petra Pavla? Čím předcházet syndromu vyhoření? A jak zkrotit trému? Dozvíte se v záznamu celého rozhovoru. Ptá se Renata Kalenská.