Vyhlížejte meteory ze ztraceného souhvězdí
Hned z kraje nového roku vrcholí každoročně nejaktivnější meteorický roj Kvadrantidy. Při pozorování meteorů z dnes již neexistujícího souhvězdí Zedního Kvadrantu neruší Měsíc.
Z pátku 3. ledna na sobotu 4. ledna 2014 vrcholí každoročně nejaktivnější meteorický roj Kvadrantidy. Tento roj není příliš znám navzdory vysokému počtu meteorů, neboť jeho pozorování bývá často ohroženo nepřízní počasí či jasným Měsícem. Letošní podmínky jsou ovšem po dlouhé době velmi dobré, a tak přijít o nebeskou podívanou by byla nesmírná škoda. Roj je rovněž zajímavý tím, že nese název po dnes již neexistujícím souhvězdí.
Ztracené souhvězdí
Meteorický roj je pojmenován podle souhvězdí, z něhož poměrně rychlé meteory vlivem perspektivy zdánlivě vylétají. Toto místo, tzv. radiant, leží v dnes již neexistujícím souhvězdí Zedního Kvadrantu. To zobrazovalo významně účinný měřící nástroj v astronomii na přelomu 18. a 19. století. Zední kvadrant byl zavěšen na zdi a měřil se s ním okamžik průchodu zvolené hvězdy místním poledníkem. Tak se dosahovalo přesnějšího měření poloh hvězd na obloze. Souhvězdí zavedl francouzský astronom Joseph Jérôm de Lalande, který nástroj se svým synovcem Nicolasem Luisem de Lacaillem hojně využíval právě k metodickému mapování noční oblohy. V roce 1922 ovšem souhvězdí vyškrtla ze seznamu Mezinárodní astronomická unie, která krátce na to ustanovila fixně dále již nezměnitelných 88 souhvězdí noční oblohy. Na souhvězdí Kvadrantu, které leželo mezi dnešním Pastýřem, Drakem a Herkulem, proto s poctou každý rok upozorňuje tento lednový meteorický roj.
První pozorování a lov mateřské komety
Na meteory z Kvadrantu poprvé upozornil v roce 1825 italský pozorovatel Antonio Brucalassi. Ten ve svém spise zmínil, že 2. ledna toho roku oblohu protínalo mnoho světelných čar známých jako padající hvězdy. Další pozorování pocházejí z let 1835 a 1838. Až v roce 1839 se belgický astronom Adolphe Quetelet nezávisle spolu s americkým kolegou Edwardem Herrickem poprvé dovtípili zjištění, že jde o periodický roj s maximem aktivity vždy okolo 3. ledna. Pochopitelně se začalo pátrat po mateřském tělese, z něhož uvolněné meteoroidy roj způsobují. Podle dráhových vlastností roji nejlépe odpovídala kometa 96P Machholz s periodou oběhu kolem Slunce asi 5,2 roku.
Tato dlouho uznávaná teorie ovšem dostála velké trhliny v roce 2012, kdy se kometa ke Slunci naposledy vrátila a přirozeně se očekával nárůst aktivity roje. Nic takového se nedělo, naopak roj měl aktivitu stabilní, dokonce o něco slabší než o rok dříve. Díky tomu se začala stávat čím dál pravděpodobnější myšlenka dlouhodobě uznávaného meteorického astrofyzika Petera Jennickense z Amesova výzkumného střediska NASA, který spočetl, že za rojem stojí fragment dnes již asi 500 let neexistující komety C/1490 Y1. Fragment komety s označením 2003 EH1 má totiž prakticky kolmou dráhu k rovině dráhy zemské a vysvětluje to mimo jiné i fakt, proč je maximum roje velmi ostré a období jeho aktivity trvá jen několik dní – přibližně od 28. prosince do 12. ledna. Navíc jeho kometární aktivita je proměnlivá, pro což byl označen po objevu za planetku, nikoliv kometu. To spolu s neznámým rozložením zbytků původní komety vysvětluje každoročně různou a prakticky nepředvídatelnou aktivitu roje.
Nejvíce meteorů, nejméně záznamů
Kvadrantidy jsou ze všech každoročních meteorických rojů bezkonkurenčně nejaktivnější. Přesto z nich máme málo pozorování a dokonce málo fotografií. Proč? Jak bylo zmíněno, maximum roje je velmi ostré a nepříliš dobře předpověditelné. Skutečný vrchol aktivity se může od předpovědí lišit i v hodinách. Pravidelně nejvíce meteorů padá v noci ze 3. na 4. ledna, a pokud se pozorovatelům poštěstí, mohou spatřit při maximu až 200 meteorů každou hodinu! Problém spočívá ovšem v tom, že radiant roje v době maxima stoupá vysoko nad obzor teprve až k ránu. Pokud je na obloze Měsíc ve fázi mezi úplňkem a poslední čtvrtí, leží rovněž vysoko nad obzorem a pozorování často zhatí. Navíc díky poloze radiantu je nejlepší sledovat roj právě v oblasti mezi mírným pásmem a polárním kruhem na severní polokouli, což v této roční době znamená pozorování za velmi chladné či mrazivé noci. A neposledně celé podívané snadno odzvoní příchod nepříznivého počasí. Ze všech těchto důvodů je záznamů Kvadrantid od doby jejich objevu poměrně málo a jsou velmi hodnotná. A co víc – pokud se počasí umoudří, neruší Měsíc a máte kolem sebe opravdu teplý spacák, čeká vás neskutečný pozorovací i fotografický zážitek.
Téměř nejlepší podmínky
Nadcházející maximum Kvadrantid má po dlouhých letech konečně vhodné podmínky na pozorování. Tou směrodatnou je fakt, že Měsíc se 1. ledna ocitá v novu, takže o dva dny později, kdy aktivita roje vrcholí, nebude vůbec rušit. Čas maxima roje není úplně ideální – předpovídá se na 3. ledna okolo 21:30. V té době je radiant velmi nízko nad českým obzorem a začne stoupat až o asi 4 hodiny později. To ovšem není žádná katastrofa – při poklesu aktivity se i v ranních hodinách 4. ledna počty meteorů vyšplhají až ke stovce za hodinu. Jediným problémem proto může být počasí. Pokud bude frontálního charakteru, je třeba sledovat vývoj průběžně a třeba se i vydat za jasnou oblohou. Pakliže bude stabilní a náš kraj pouze zalije inverze, je místo pozorování jasné – hory. V nadmořské výšce okolo 1000 metrů už inverze nesahá a navíc dokáže pohltit nemálo světla ze vzdálených aglomerací, takže obloha bude ještě tmavší.
Pozorujte a foťte!
Jak pozorovat Kvadrantidy? Zní to bláznivě, ale nejjednodušší a nejúčinnějším způsob je lehnout si na karimatku a do opravdu teplého spacáku na vrstvu sněhu vysoko v horách. Jen tam je teplota tak nízká, že sníh netaje, netvoří se inverze a vzduch je zpravidla velmi čistý. Díky tomu je i obloha opravdu tmavá a umožní tak spatřit i ty nejslabší meteory. A právě ty se můžete pokusit fotit. Stačí foťák – nejlépe lepší zrcadlovku s širokoúhlým objektivem – zamířit do libovolné části oblohy a spouštět dlouhé expozice. Na jedné se vám určitě meteor zachytí, Kvadrantidy bývají zpravidla jasné. Pokud nějakou Kvadrantidu vyfotíte, nezapomeňte svou fotografii zaslat přes formulář na stránkách České astronomické společnosti. Při větším počtu snímků různých autorů vznikne čtenářská galerie úkazu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.