Vydržet, ale ne zvyknout. Byla by škoda okleštit svůj život o mše nebo divadla, říká dominikán

Už podruhé jsou Velikonoce poznamenané koronavirem. Nejvýznamnější křesťanský svátek svazují přísná omezení a výjimečná situace se promítá i do obsahu velikonoční liturgie, která je na Velký pátek stejně jako loni rozšířena o přímluvu za lidi postižené pandemií.

Čtěte také

Epidemiolog: O Velikonocích pozor na falešný pocit bezpečí. I naočkovaný vás může nakazit

V pražském klášteře dominikánů se prý z hlediska vnitřního života prakticky nic nezměnilo, společné modlitby a liturgie probíhají dál, ovšem jen omezeně do něj mohou přicházet lidé z vnější.

„To nám chybí a strádáme tím. Nejsme od toho, abychom tam byli pro sebe a naše aktivity mimo klášter či v něm, na které jsme byli zvyklí zvát, tak jsou prakticky na nule,“ říká Mohelník.

„Snažíme se dostat do online prostoru, přinutilo nás to pohnout se dál. Dlouho jsme přemýšleli o tom, zda nedělat živé přenosy diskuzí nebo záznamy. Teď musíme a máme skvělé ohlasy,“ popisuje platformu Dominikánská 8.

Snažíme se dostat do online prostoru, přinutilo nás to pohnout se dál.
Benedikt Tomáš Mohelník

Mohelník podotýká, že tímto způsobem pokračují v dominikánské tradici. Kláštery tohoto řádu totiž byly zakládány v centrech měst, aby řeholníci mohli působit mezi lidmi. „Snažíme se o totéž – nabídnout to, co děláme, úplně všem. Nejen katolíkům,“ dodává.

„Tématem těch posledních debat byly třeba fake news, závislosti, chudoba, distanční vzdělávání, normalizace, kniha Martina C. Putny o Karlu Čapkovi Skoro modlitby,“ vypočítává.

Ať zanikne, co nestojí za nic

Také v letošním sčítání lidu zůstala otázka na náboženské vyznání či členství v církvi, její zodpovězení je při tom nepovinné. Mohelník se pozastavuje nad tím, že je neustále jinak formulována a s jinou závazností. Podle něj se tak získávají nekompatimbilní data, s nimiž se dá těžko pracovat.

Čtěte také

Velikonoce? Zkuste objevit jejich smysl, nejsou to jen hloupoučké zvyky se zajíčky, nabádá kněz Halík

„Víra je nejprve a hlavně něčím niterným. Ale pokud je autentická, musí prostupovat i běžný život. A tam také patří to, že jsem členem nějakého společenství lidí. Přihlásit se k němu je stejně přirozené jako říct, že bydlím na této adrese nebo dělám takové povolání,“ míní.

Například v matrikách katolické církve jsou čtyři miliony lidí, při minulém sčítání se k ní ale přihlásil jen milion. A podle dalších průzkumů pravidelně chodí do kostela jen 300 tisíc lidí.

„Každý, kdo je pokřtěný, je členem katolické církve. Ať to zváží a napíší tam, co chtějí – protože tím také něco vyjadřují. Církevní matriky dají nějaké číslo, veřejná deklarace jiné a je zajímavé to porovnávat,“ komentuje Mohelník.

Jestli věřící – ale i další lidi – budou podporovat aktivity a život církve, tak to vůbec nezáleží na statistických číslech.
Benedikt Tomáš Mohelník

Neobává se ani toho, že po chystané odluce církví od státu bude záležet na věřících, zda svou církev budou dál podporovat. „Jestli věřící – ale i další lidi – budou podporovat aktivity a život církve, tak to vůbec nezáleží na nějakých statistických číslech,“ zdůrazňuje kněz.

„Buďto jsou ty věcí zajímavé, lidi to chytne za srdce a pak to rádi podpoří. Anebo to nestojí za řeč a pak je dobře, když něco, co za nic nestojí, zanikne. Třeba Tříkrálová sbírka je akce katolické církve, největší veřejná sbírka u nás. A přispívají na ni i lidé, kteří do kostela nechodí a možná ani nevědí, kde je. Ale vědí, že charita je důležitá a podpoří to,“ uzavírá.

Proč se lidé stále více obracejí k ezoterickým směrům? Poslechněte si v záznamu Interview Plus.