Výchova namibijských dětí v Československu zapadala do sovětské doktríny internacionalismu, říká afrikanistka Mildnerová
Při Univerzitě Palackého nedávno vznikl filmový dokument věnovaný Namibijcům, kteří byli jako děti těsně před pádem komunismu vychovávány v Československu. Jejich osudy jsou odrazovým můstkem pro širší debatu o Afričanech v Česku a jejich integraci. Proč tehdy do Československa přijeli a v jakých podmínkách se vzdělávali? Jaké tady bylo jejich dětství? Co tehdy usnadňovalo a co naopak znesnadňovalo přijetí mladých Afričanů?
Československý příběh namibijských dětí začal v roce 1983, kdy se předseda Lidové organizace Jihozápadní Afriky (SWAPO) obrátil na náš zastupitelský úřad v Berlíně s žádostí o zřízení školy pro namibijské děti v Československu.
Čtěte také
„Většina těchto dětí se narodila a žila na základnách SWAPO na jihu Angolské republiky, která byla zmítaná občanskou válkou a odkud se vedl také exilový boj za nezávislost Namibie na jihoafrické apartheidní nadvládě,“ vysvětluje afrikanistka Kateřina Mildnerová.
„Jednalo se převážně o válečné sirotky a polosirotky, kteří byli vystaveni nebezpečí ozbrojených přepadů jak ze stran jihoafrické armády, tak také povstaleckých hnutí UNITA (Národní svaz za úplnou nezávislost Angoly), které bojovaly v Angole.“
Kateřina Mildnerová, afrikanistka
Ndeshi Panda Nangolo, podnikatelka, která jako dítě žila v Československu
Jana Hybášková, diplomatka
„Československá mezinárodní pomoc poskytovaná SWAPO zapadala do jakéhosi schématu studené války a ducha sovětské politické doktríny internacionalismu, která hlásala podporu hnutí bojujících proti západnímu imperialismu, kolonialismu a rasismu. A také souvisela se snahou vyvést komunistickou revoluci do různých koutů světa,“ dodává Mildnerová.
Namibijské štěstí v Československu
Jedním z těchto namibijských dětí byla i Ndeshi Panda Nangolo, pro kterou bylo dětství v Československu nádherné. „Jako válečné dítě najednou cítíš lásku, péči a bezpečí.“
I ve výchově však Nangolo cítila určité ideologické prvky. „Každé ráno jsme museli vstávat. Měli jsme budíček. Zapískalo se a my jsme si oblékli ty naše teplákovky. Byly takové modré. Běželi jsme na to naše prostředí, kde jsme cvičili, a to bylo takové polovojenské.“
Afrika je kontinent a mně se nelíbí, když se všude uvádí ‚uprchlíci z Afriky‘.
Ndeshi Panda Nangolo
Podle Mildnerové byly namibijské děti v Československu přijaty velice dobře, což vycházelo z toho, že se jednalo o malé děti a zároveň válečné sirotky nebo polosirotky. „Jednou z překážek byl jazyk, protože ty děti, když přijely z Angoly, tak nehovořily česky. Musely si ho osvojit za jeden a půl měsíce před tím, než nastoupily do školy. Vzdělávaly se podle osnov platných pro československé základní školy, to znamená v českém jazyce.“
Změna atmosféry během migrační krize
V roce 1991 si Namibie děti vyžádala zpět. Nangolo se ale později do Česka opět vrátila, vystudovala zde vysokou školu a začala podnikat.
Čtěte také
V období migrační krize kolem roku 2015 však začala pociťovat změnu atmosféry. „Musím podotknout jedinou věc – Afrika je kontinent a mně se nelíbí, když se všude uvádí ‚uprchlíci z Afriky‘, měla by se říct konkrétní země, protože každá má určitou tradici.“
„Co vím od svých známých, kteří jsou Afričané a žijí v Česku, tak tuto migrační krizi vnímali velmi silně v tom smyslu, že celá česká společnost tak nějak obecně pohlížela na tuto skupinu s odlišnou barvou pleti přes prsty. Házeli je do jednoho pytle, že jsou to všichni uprchlíci z Afriky, kteří sem přišli, aby jim brali práci a narušili jejich jistoty, které v české společnosti mají,“ dodává k tomu Mildnerová.
Jak otevřená k namibijským dětem byla a je česká společnost? Daří se odbourávat předsudky? Čím dnes žijí česko-africké vztahy? Poslechněte si celé Souvislosti Plus Martiny Maškové.
Související
-
České děti integrací ukrajinských uprchlíků do škol určitě netrpí. Spíš naopak, říká ministr Gazdík
„České děti určitě netrpí, v mnohém se naopak zdá, že je mohou obohatit. Například v sociálních vazbách a dovednostech, které za covidu trpěly,“ říká Petr Gazdík.
-
Přijímání ukrajinských Romů naráží na neřešenou situaci těch českých, míní ředitelka Faltová
Ředitelka Sdružení pro integraci a migraci Magda Faltová přiznává, že je po dlouhé době hrdá na Českou republiku a pozitivní přijetí uprchlíků z Ukrajiny.
-
Jiří Pehe: Uprchlická vlna z Ukrajiny nabízí vládě šanci postavit se čelem ke společné migrační poli
Česká republika pomalu přestává zvládat nápor běženců z Ukrajiny. Ti u nás zatím zůstávají na základě víz o strpění. Nově budou moci žádat také o víza dočasné ochrany.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.