Východní Evropa protestuje proti korupci, ke skutečné změně ale nedojde, soudí historik

Protivládní demonstrace na Slovensku pokračují

V poslední době poutají pozornost českých médií početné demonstrace na Slovensku i přímo v České republice. Podobné protesty jsme ale už dříve mohli sledovat i v Bulharsku a Rumunsku.

Polský deník Gazeta Prawna se ve své analýze pokusil zjistit, co mají tyto události společného.

Nejdřív to začalo vřít v Sofii. Právě ve dnech, kdy bulharské úřady na začátku roku slavily začátek předsednictví Rady Evropské unie, vyšli lidé do ulic k protestům proti rozhodnutí, kterým vláda povolila výstavbu lyžařského střediska v části národního parku Pirin, perle bulharské přírody.

Pak přišla na řadu Bukurešť, která od loňska ostatně ještě tak docela nevychladla. Vládní Sociálnědemokratická strana se v Rumunsku pokusila oslabit protikorupční zákony, které občané považují za jeden z nejdůležitějších prvků právního státu.

Teď povstala Bratislava, kde lidi dostal do ulic hněv, vyvolaný únorovou vraždou investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové, a také nespokojenost s vládou premiéra Roberta Fica. Jako by toho nebylo málo, přidala se k protestujícím městům i Praha, kde boj premiéra v demisi Andreje Babiše z hnutí ANO o podporu pro svou vládu vzbudil podle polských novin „démony minulého režimu“.

Doutnající nespokojenost

Protesty na Slovensku vedly k politickému zemětřesení. Premiér Fico rezignoval a nahradil ho dosavadní místopředseda vlády Peter Pellegrini. Protestující Slováci ale asi nebudou nadšení tím, že demise pro Fica neznamená konec v politice. „Buďte v klidu, já nikam neodcházím. Chci být aktivním předsedou,“ řekl po podání demise Fico, který nadále zůstává v čele slovenských sociálních demokratů.

Komentátoři nepochybují, že k výměně slovenského premiéra došlo kvůli demonstracím. Novinář Roman Pataj z Denníku N říká, že zvítězili rozhněvaní občané. To si uvědomuje i opozice, která na pád vlády příliš velký vliv neměla.

Robert Fico a Peter Pellegrini

„Lidé na Slovensku jsou už dávno nespokojení s tím, že vláda kryla zcela zřejmé případy korupce a policie jim v tom ochotně pomáhala. Fico zavedl systém, ve kterém si jeho lidé můžou připadat beztrestní,“ dodává Pataj.

Problém je ale v tom, že se neví, jestli budou změny mít nějaké důsledky. „Silou, která vyšla do ulic, jsou hlavně liberálové. Je možné, že jejich demonstrace vyvolají předčasné volby, ve skutečnosti ale nemají alternativu,“ soudí česká novinářka Saša Uhlová.

To samé říká i její slovenský kolega Pataj. „Nikdo si nedělá žádné iluze. Ať už předčasné volby budou nebo nebudou, vláda se nezmění, dojde nanejvýš k určitým personálním změnám,“ vysvětluje. Volby by prý naopak dokonce mohly posílit extremisty, kteří ve slovenském parlamentu nescházejí.

Koaličním politikům ale předčasné volby samozřejmě po chuti nejsou, vždycky totiž znamenají hrozbu ztráty mandátu. Proto místo sebe Robert Fico navrhnul dosavadního místopředsedu vlády Pellegriniho. O Ficově přístupu k celé věc svědčí jeho široký úsměv, s nímž přijímal demisi a který řada médií nezapomněla náležitě okomentovat.

Ondráček jako rozbuška

I Českem se prohnala vlna demonstrací, všímá si list Gazeta Prawna. Rozhněvaní občané vyšli do ulic 5. března. Jako spouštěč posloužilo nepříliš významné jmenování Zdeňka Ondráčka do čela sněmovní komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů.

Komunistický poslanec Ondráček sloužil před rokem 1989 v bezpečnostních orgánech a jako příslušník pohotovostního útvaru zasahoval v lednu 1989 proti demonstrantům během takzvaného Palachova týdne. Druhým důvodem neklidu byl projev Miloše Zemana při jeho prezidentské inauguraci, ve kterém zaútočil na novináře a média.

Polský deník ale upozorňuje, že podle názoru mnohých komentátorů to byla jen rozbuška. Lidé jsou prý totiž frustrovaní, společnost je rozdělená jako nikdy předtím.

Demonstrace proti premiérovi v demisi Andreji Babišovi a prezidentovi Miloši Zemanovi

V posledních parlamentních volbách vyhrálo hnutí ANO Andreje Babiše, kterého obviňují ze zneužití evropských dotací. Jeho vláda už několik měsíců nedokázala získat důvěru parlamentu. Musí si najít koaliční partnery, ale největší ochotu ke spolupráci projevují extremistické strany. Menšinovou vládu zatím parlament nechce připustit.

Češi si přitom do druhého funkčního období opět zvolili prezidenta Miloše Zemana, postavu stejně kontroverzní, jako Babiš. „Zeman je známý svou proruskou orientací, nevybíravým jazykem a protiuprchlickými názory,“ píše Gazeta Prawna.

Nic podle těchto novin nenapovídá tomu, že by demonstranti mohli něco reálně změnit „Ano, Ondráčka odvolali, ale to je jen malá změna, která má nanejvýš symbolický význam,“ vysvětluje Josef Pazderka, šéfredaktor českého zpravodajského serveru Aktuálně.cz. Podle jeho názoru jsou protesty zatím malé, začala ale mobilizace liberální části společnosti. Jasnou vizi budoucnosti ale zatím ani liberálové nemají.

Protesty neznamenají změnu

Protesty určitě nezpůsobily lednovou výměnu předsedy vlády v Rumunsku, kde Viorica Dăncilaová nahradila Mihaie Tudose. Příčinou byly spory v řadách vládnoucí sociální demokracie.

Rumunští politici se zatím úprav protikorupční legislativy vzdát nechystají. Už se dokonce dohodli, v čem mají navrhované změny spočívat. V Bulharsku se pak o povolení k výstavbě v národním parku začal zajímat prokurátor. Motivace k protestům jsou tedy různé, otevřená je ale otázka, co je spojuje, kladou si otázku autoři analýzy.

„Chápu snahu nalézt pro celý region společného jmenovatele, není ale jisté, že existuje,“ zamýšlí se Adam Eberhardt, ředitel významného varšavského think-tanku Středisko východních studií. Upozorňuje také, že protesty v regionu nemusí nutně vést k systémovým změnám.

Protivládní protesty v Rumunsku kvůli nařízení legalizujícím korupci

„Pokud na Slovensku dojde k předčasným volbám, je docela dobře možné, že je opět vyhraje strana Směr spolu s podobnými partajemi. A rumunští sociální demokraté jsou navzdory obviněním z korupce také velice silní,“ vysvětluje Eberhardt.

Populismus nevadí, korupce ano

Právě korupce by mohla být společným jmenovatelem občanského neklidu. „Tyto protesty nemají antiautoritářský charakter, protože s určitou podobou středoevropského populismu jsou lidé spokojeni. Svou podstatou jsou protikorupční, protože korupce je v naší části kontinentu endemickým rysem všech politických systémů,“ myslí si Marcin Zaborowski, bývalý ředitel Polského ústavu pro mezinárodní otázky.

Expert upozorňuje, že lidé řekli dost dokonce i v Maďarsku, kde na konci února strana Fidesz maďarského premiéra Viktora Orbána prohrála volby starosty ve městě Hódmezővásárhely. Do té doby tam přitom vládnoucí partaj vždy bez obtíží vítězila, ve městě ostatně dříve starostoval dnešní šéf úřadu maďarské vlády János Lázár. Kandidáta Fideszu ale letos porazil Péter Márki-Zay, podle polského listu doslova „kandidát odnikud“. Je to důkaz, že Orbánova strana není neporazitelná. To je před blížícími se parlamentními volbami jistě povzbuzující, tvrdí Gazeta Prawna.

Spíše skeptický je český historik Pavel Kolář, působící na Evropském univerzitním institutu v italské Florencii. Podotýká, že v důsledku současných protestů nemůžeme ve středoevropské politice očekávat žádné dlouhodobé změny. O skutečných změnách bychom prý mohli mluvit jedině tehdy, kdyby se v zemích regionu radikálně posunulo rozložení moci. Pravicový konzervatismus v Polsku a Maďarsku se ale pořád těší silné podpoře společnosti, podobně jako sociálně liberální antipolitický „manažerismus“ v České republice.

„Z tohoto hlediska je chybný předpoklad o tom, že by si snad středoevropské společnosti začaly po dosažení sociálního a ekonomického blahobytu dělat starosti kvůli takovým věcem, jako je právní stát nebo ústavnost,“ říká skepticky český historik Pavel Kolář v analýze polského listu Gazeta Prawna.