Vychází časopis Naše příroda 1/2013

19. duben 2013
Potápění pod ledem přináší nejen adrenalin, ale zejména nevšední zážitky

V letošním prvním, únorovém čísle Naší přírody společně nakoukneme pod zamrzlou hladinu zatopeného lomu, kam nám díky úžasným fotografiím umožnili vstoupit odvážní potápěči. Milovníky šelem určitě potěší rozsáhlé faktografické i dobrodružné vyprávění o soužití s vlky u nás, na Slovensku, ale i v rumunských Karpatech.

Z časně jarních výletů vám tentokrát doporučíme rozkvetlou Devínskou Kobylu či geologicky zajímavé Doupovské hory. Nechybí ani zajímavé čtení o masožravých rostlinách, netopýrech či obojživelnících a nová soutěžní rubrika „Děti a příroda“ plná úkolů a hádanek.

Ledovým oknem do rybího světa

„Bílé lano, které nás spojuje s život a slunce poskytujícím otvorem, se odvíjí z kovového bubínku metr po metru. Blížíme se k rozložitým větvím, kdysi plným listí a bzučícího hmyzu. Teď jsou obalené zelenou řasou a ostře kontrastují s nedalekou ledovou deskou. Ta zachycuje naše výdechy, ony stříbrné, neustále se měnící bubliny, podobné obrovským kapkám rtuti. Kloužou pod ledovým stropem a groteskně odrážejí naše postavy jako v pokrouceném zrcadle. Rozhlížíme se kolem. Chvilku pozorujeme malé okouny, zvědavé a nebojácné, ale vzápětí na rybí drobotinu zapomínáme. Mezi větvemi, zahlédneme hlavu mohutného bílého sumce, krále zdejší vody.“

Ve vlčí smečce panuje přísná hierarchie

Přízeň vlčího boha

„…Popoběhl jsem několik kroků a celé drama jsem měl před sebou jako na dlani: sotva třicet metrů ode mne už svíral statný hnědošedý vlk lani mulec, zatímco čtyři další vlci jí útočili z boků na břicho. Bylo to k neuvěření – vlci o nás museli dobře vědět, nejen díky čichu, ale i kvůli hlomozu psů. Přesto lov nepřerušili a dovedli jej do vítězného konce. Sotva laň zhasla, udýchaní a vzrušení vlci kolem sebe kroužili v pozdravném rituálu očichávání, žebronění a olizování, a teprve po chvíli se začali krmit.“

Netopýři – obdivuhodní letci

„Jelikož jsou netopýři noční lovci, vyvinula se u nich schopnost orientace pomocí ultrazvuku (echolokace). Zhruba každých 50 milisekund vydají zvuk, který se odrazí od předmětů v prostoru zpátky. Velké netopýří uši ho zachytí, takže zvíře dokáže bezpečně vyhodnotit umístění i velikost překážky. Díky echolokaci mohou netopýři létat i v naprosté tmě. Přesto tito savci mají oči a docela dobře vidí. Systém echolokace je však neomylný. Funguje natolik přesně, že se netopýři dokážou vyhnout i vláknu o průměru 0,08 mm.“

Obsah čísla 01/2013

Netopýři se páří na podzim, ale k oplodnění vajíčka dochází až na jaře

Vlk – tajemná a inteligentní šelma / Pavol Turňa
Přízeň vlčího boha / Jaroslav Monte Kvasnica
Noční motýli hýřící barvami / Hana a Vladimír Motyčkovi
Jak je to s odpadnutými ocásky / Jozef Májsky
Ledovým oknem do rybího světa / Václav Kříž
Masožravé rostliny – třpytivé klenoty naší přírody / Jakub Štěpán
Krajník pižmový / Mladen Kaděra
Motýlice / Tomáš Valenta
Za novou sopečnou minulostí Doupovských hor / Martin Janoška
Devínska Kobyla / Jan Miklín
Fotografové přírody: Petr Šaj
Pestrý sluňákovský ostrov / Michal Bartoš
Děti a příroda: kameny a půda
Jedlé dary přírody – orsej jarní / Květa Šimková
Netopýři – obdivuhodní letci / Denisa Mikešová
Zaměnitelné houby: čirůvka májovka, vláknice začervenalá / Michal Mikšík

Článek a fotografie poskytl časopis Naše příroda.

Občanské sdružení Naše příroda je neziskovou organizací.

Jejím základním cílem je informovat o přírodě, životním prostředí a jejich ochraně.

Spustit audio
autoři: Naše příroda, Pavla Mládková