Výbuch v tureckém dole zabil přes 200 horníků, stovky dalších uvěznil pod zemí
Nejméně 205 horníků přišlo o život při výbuchu a následném požáru v uhelném dole nedaleko tureckého města Soma. Uvedl to turecký ministr energetiky Taner Yildiz. V hlubinné šachtě se v okamžiku neštěstí nacházelo téměř 800 lidí. Záchranné práce stále pokračují, zbývá vyprostit ještě asi dvě stovky havířů.
„367 lidí uniklo z dolu vlastními silami nebo na začátku záchranné operace. Celkem v dole v době neštěstí pracovalo 787 horníků. Mnoho z nich je stále pod zemí. Více než sedmdesát zraněných je v nemocnicích,“ upřesnil ministr Yildiz.
Dodal, že naděje na záchranu těch, kteří zůstali uvěznění pod povrchem, se rychle zmenšuje. Záchranáři se horníky pokoušeli udržet na živu tak, že do šachty pumpovali kyslík. Možná tím ale přiživili plameny.
K výbuchu došlo v úterý odpoledne v hloubce asi dva kilometry pod zemí. Podle některých zdrojů explodoval transformátor a následně vypukl požár. Většina z horníků zemřela v důsledku otravy oxidem uhelnatým.
Před dolem čekají davy příbuzných a emotivně reagují na každého horníka, kterého záchranáři vyvedou či vynesou ven. Na shromáždění dohlížejí policisté.
Majitel tvrdí, že důl v Somě byl z bezpečnostního hlediska v naprostém pořádku.
Turecký premiér Recep Tayyip Erdogan už kvůli jedné z největších důlních katastrof v historii země odložil dnešní cestu do Albánie a míří na místo tragédie.
Otázka bezpečnosti
Důlní neštěstí jsou v Turecku kvůli špatným bezpečnostním podmínkám poměrně častá. K nejvážnějšímu došlo v roce 1992 blízko černomořského přístavu Zonguldak, když v dole explodoval plyn. Výbuch zabil 263 pracovníků.
„Důl je obrovský komplex chodeb a pracovišť. Je to přes sto kilometrů ražeb a asi tři desítky a více různě rozmístěných pracovišť, kde lidé provádějí svoji práci. Bohužel tam stačí jedno zanedbání,“ upozorňuje ředitel Hlavní báňské záchranné stanice v Ostravě Josef Kasper.
Pod zemí bývají naráz stovky horníků. Ohrožovat je mohou jedovaté nebo výbušné plyny, doly jsou proto vybaveny bezpečnostními prvky. Ne vždy se ale základní předpisy dodržují.
„Záleží na tom, jestli je monitoring v pořádku, jak je silný, jaký je tlak na to, aby se to kontrolovalo,“ říká Kasper. Přiznává, že snad poprvé v životě se pod zemí bál, když pracoval v soukromém mexickém dole.
Rozsáhlá důlní neštěstí jsou častá v Číně nebo v Jižní Americe. V České republice podle báňského záchranáře dochází jen k jednotlivým selháním.
„Tady se naposledy stala velká mimořádná událost v roce 1990, kdy zahynulo 30 havířů na dole Barbora. Od té doby byl tlak na bezpečnost enormní. Myslím, že jsme skutečně na světové úrovni, co se týče bezpečnosti jako takové,“ dodává Kasper.
