Výbuch sopky na Venuši?

Představa aktivní sopky na Venuši

Kosmická sonda zaznamenala zvýšené množství oxidu siřičitého na Venuši. Ten by mohl pocházet z aktivní sopky.

Zatímco velká pozornost byla tento týden zaměřena na Mars, kde jak se ukázalo, žádný převratný objev vozítko Curiosity neudělalo, zcela mimo zájem veřejnosti byla druhá naše sousední planeta – Venuše. Přitom evropská sonda Venus Express údajně přinesla důkazy o existenci aktivních sopek na této planetě. Jde ale o měření, která se dají vysvětlit i jinak.

Nevlídná Venuše
Velmi nehostinné podmínky na Venuši jsou všeobecně známy – 450 stupňů Celsia na povrchu, vysoký atmosférický tlak, jako v nějakém lisu, neustále zatažená obloha a mraky s kapičkami kyseliny sírové. K obrazu dokonalého pekla chybí už jen aktivní sopky. No a sopky na Venuši skutečně jsou. Otázkou zůstávalo, jestli jsou stále aktivní.

Oxid siřičitý jako důkaz
Sonda Venus Express hned po svém příletu v roce 2006 zaznamenala v atmosféře zvýšený obsah oxidu siřičitého a sledovala jeho průběh po celých 6 uplynulých let. V prvním roce měření se koncentrace zvyšovala a pak začala klesat až dodnes. Za tu dobu poklesla koncentrace tohoto plynu desetkrát. Jak si to vysvětit? Astronomové si to vysvětlují tím, že před příletem sondy vybuchla na Venuši nějaká sopka a oxid siřičitý se dostal do atmosféry, kde se postupně rozptýlil.

Změny koncentrace oxidu siřičitého v horních vrstvách atmosféry Venuše

Potvrzení starších měření
Je třeba zdůraznit, že oxid siřičitý není v atmosféře Venuše ničím výjimečným. Je ho tam milionkrát více, než v atmosféře Země. Odborníci to přičítají silné sopečné aktivitě v dávné historii Venuše, kdy se oxid siřičitý hromadil po miliardy let. Atmosféra Venuše byla sledována už prvními sondami a je velice zajímavé, že náhlé zvýšení obsahu oxidu siřičitého zaznamenala už americká sonda Pioneer Venus 1. Ta sledovala Venuši z oběžné dráhy od roku 1978 do roku 1992. Zvýšenou koncentraci zaznamenala stejně jako Venus Express právě po svém příletu. Jde samozřejmě o náhodu, ale i to zvýšení koncentrace bylo zhruba stejné.

Sopka nebo vítr?
Kdyby ke zvýšení oxidu siřičitého došlo na Zemi, vědci by neváhali za zdroj označit výbuch sopky. Tato logická úvaha ale na Venuši fungovat nemusí. Především přes husté mraky nejde poznat nebo vyfotit žádnou aktivní sopku. A také rychlé otáčení atmosféry Venuše znemožňuje poznat aspoň přibližné místo zvýšeného výskytu oxidu siřičitého na povrchu. Atmosféra vůbec dělá z hledání zdroje takřka detektivní práci. Atmosféra Venuše oběhne povrch jednou za 4 dny, zatímco planeta samotná se otočí jen jednou za 243 pozemských dní. To je něco nepředstavitelného. Kdyby to tak bylo na Zemi, měli bychom všude vítr rychlosti hurikánu. Proudění větrů v atmosféře Venuše je tedy jedna velká neznámá a vědci zvažují jako druhou variantu, že oxid siřičitý do vyšších vrstev nevyvrhly sopky, ale vynesl ho tam vítr. Sonda měřila výskyt oxidu siřičitého ve výšce 70 km, a tam ho mohly klidně zanést nějaké turbulence v rychle rotující atmosféře. Třeba nějaký přechodný jev v atmosféře, jako je náš El Nino. Takže odpověď na otázku, jestli na Venuši jsou nebo nejsou aktivní sopky, zní dnes asi takto: možná ano, možná ne.

Kresba sondy Venus Express u Venuše