Všichni, co se hrabou v zemi, mají daleko méně psychických chorob. Kontakt s půdou prostě dělá divy

21. červen 2022

Dnešní radioporadna je věnována půdě. Po půdě chodíme, někteří v ní pěstujeme na zahrádkách zeleninu, jiní ji zalévají betonem. Půda je ale přitom základem a předpokladem naší potravy. Živí nás.

Protože v České republice téměř každý třetí člověk kousek půdy vlastní, jsem ráda, že pozvání do studia přijal zahradní ráced František Hlubocký, který poradí, jak se o půdu starat, aby zůstala životodárná.

František Hlubocký ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Hlína na vaší zahrádce voní?

Co jsem to slyšel? To by se běželo s pětkou od tabule. Zahradníci mají zem nebo prsť. Hlínu mají cihláři. Ale samozřejmě zem nebo půda, což jsou ideální názvy, je naší živitelkou. A je velká škoda, že je jí čím dál méně a hlavně mnoho vysoce postavených lidí si to neuvědomuje.

Úrodná zem musí obsahovat dost humusu. Ten vzniká v dobré půdě tlením rostlin, protože v přírodě je vše zařízeno jako koloběh.
František Hlubocký, zahradní rádce

Takže, co taková úrodná zem musí obsahovat. Především dostatek humusu. Ten vzniká pouze v dobré půdě tlením rostlin. Protože v celé přírodě je vše zařízeno jako koloběh. Zdá se nám, že dřevokazný hmyz a houby jsou zbytečné, ale kdepak. Ty se prostě ujmou spadlých větví a zeleně, která skončí vegetaci, a vše rozloží.

Vznikne z toho ona úžasná složka, která se nazývá humus a drží živiny a vodu v zemi.

Nemáte pocit, že dříve, když přicházelo jaro a půda rozmrzla, že vůně zeminy byla cítit široko daleko a dnes už to tak úplně není?

Čtěte také

Samozřejmě, stačí rýt na zahrádce dobrou kvalitní zem, a kdo je citlivější, tak tu vůni vnímá. Ono totiž i to hrábnutí do země, do první jarní sypké země, dělá úžasně dobře na duši. Je to zkrátka příjemný pocit. Začíná jaro, budu sázet a tvořit, něco poroste.

Včera jsem poslouchal nějakého psychologa, který říkal, že zjišťuje za svůj život, byl to už starší pán, že všichni, kteří se zabývají zahradničením, nemusí to být zrovna zahradníci, ale takříkajíc se v zemi hrabou, mají daleko méně psychických chorob. Prostě kontakt se zemí dělá divy, asi na tom něco bude.

Jak poznáme kvalitní půdu? Jak by měla vypadat?

Čtěte také

Nikdo to neuměl lépe popsat než Karel Čapek ve svém Zahradníkově roce. Ta zem se musí vzít do hrsti, zmáčknout a ruku otevřít. A ta zem se pomalinku rozpadne. To označí, že je tam dostatek humusu, že je půda správně složena.

Bohužel, sklouzáváme k těžké, jílovité půdě, protože se nehnojí a nezaorává, nepoužívá se hnůj nebo přírodní statková hnojiva. I když dobře víme, že se to dostane zpět do země a bude z toho třeba chleba nebo brambor.

Když v půdě na první hrábnutí neobjevíme žížalu, tak musíme orat?

Půda je totiž živý organismus, i žížala je velice užitečná, ale je tam spousta různých drobných mikroorganismů. Je to neuvěřitelné, ale v půdě jsou i mikroskopické houby, které nevidíme pouhým okem, ale které dokončují tlení rostlinných částí rozkladem na humus a živiny. Nebo dokážou žít v symbióze s rostlinnými kořeny. Je to úplně samostatný svět.

František Hlubocký a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Celou zahradnickou radioporadnu s Františkem Hlubockým si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

Spustit audio

Související