Vražda v Bolzanově ulici. Případ, který inspiroval i písničkáře Hašlera

Dvojnásobná vražda vyřešená během tří dnů díky triu elitních detektivů – rady Knotka, komisaře Vaňáska a inspektora Bubníka. Za vyřešení brutálního zločinu dostali hašlerku. V audiu zazní i vraždou inspirovaná Hašlerova píseň nebo unikátní archivní záznam vyprávění inspektora Bubníka.

Účinkují: Jaromír Meduna, Otakar Brousek ml., Miroslav Táborský, Jitka Jirsová, Ota Jirák, Ivan Řezáč, Anna Theimerová, Marek Holý, Václav Vomáčka
Připravili: Bronislava Janečková, Miloš Vaněček
Zvuk: Petr Šplíchal
Režie: Dimitrij Dudík
Premiéra: 20. 6. 2018

V říjnu 1919 byla v bytě v pražské Bolzanově ulici nalezena dvě ošklivě zmasakrovaná ženská těla – 42leté služky Marie Mirtlové a 75leté paní Žofie Kallbergové. Na vyřešení dvojnásobné vraždy byli nasazeni elitní detektivové – vrchní policejní rada Josef Knotek, policejní rada Josef Vaňásek a tehdy mladý inspektor Zdeněk Bubník.

Podle neporušeného zámku a dveří i podle krevních stop a poloh těl to vypadalo, že ženy do bytu vraha samy pustily. Zaútočil pravděpodobně nejdříve na starou paní na pohovce. Údery vedl zezadu, aby ženu překvapil. Na služku útočil zepředu. Napadl ji v předsíni a dobil v kuchyni. 

Držela v ruce svazek klíčů a oblečená byla jako na procházku, jako by se chystala odejít, nebo jako by právě přišla. Pachatel na místě činu nechal vražednou zbraň – silnou trubku i ohnutou vidličku, kterou vypáčil příborník. Metoda daktyloskopie se tehdy ale nepoužívala.

Po převratě byla taková konjunktura zločinů, že jsme byli prací přetíženi. Jeden případ sledoval druhý. Hned začátek jsem měl dobrý. Tři dny po nastoupení zatýkal jsem svého prvého loupežného vraha, když ještě hodinu před tím zdála se věc naprosto ztracenou.
inspektor Zdeněk Bubník v archivním záznamu

Příliš mnoho svědků 

Ze způsobu provedení detektivové alespoň usoudili, že nejde o žádnou „známou“ firmu, ale spíše o nováčka. Z bytu se ztratilo ložní prádlo, ubrusy a také šperky: náušnice s brilianty, přívěsek ve tvaru macešky s ametystem, zlatá jehlice ve tvaru dýky, zdobená rubíny. Byt pravidelně navštěvoval jeden muž, nosil uhlí a mléko. 

Během několika hodin vydalo policejní ředitelství vyhlášku, ve které byly popsány ukradené věci. Hledali se svědci, kteří by mohli spatřit vraha. Za informace, které by vedly k pachateli, byla vypsána odměna 5000 korun. A tak se se svědectvími roztrhl pytel. Výslechy desítek svědků nakonec spíše zdržovaly.

Tři směry vyšetřování 

Pátrání muselo jít jinudy. Jeden tým detektivů se zaměřil na zastavárny a překupníky zlata, kde hledali ukradené věci. Druhý tým se snažil zjistit, kde mohl vrah vzít vražednou zbraň. Třetí tým se zaměřil na pomocníka v domácnosti vdovy Kallbergové, který měl v Holešovicích obchodovat s uhlím a moukou. 

Právě poslední směr vyšetřování slavil díky inspektoru Bubníkovi úspěch. Šlo o synovce obchodníka Benzy Jindřicha Přibyla, kterého od ledna hledal i vojenský soud pro dezerci z pluku ve Vysokém Mýtě. Bohužel ani obchodník netušil, kde Přibyl je. Vyhodil ho. 

Pomohla návštěva vykřičeného domu

Jeho fotografii detektiv Bubník získal od pracovnice vykřičeného domu ve Štupartské ulici. Po jejím otištění v novinách se ozvali lidé, kteří od Přibyla nakoupili ukradený majetek. To už ale na případu pracovala stovka policistů. Prohlíželi nevěstince, nádraží, montérské firmy, opuštěné domy... Na spánek měli dvě hodiny. 

Nakonec dostali echo, že se Přibyl chystá na tancovačku do vyhlášené tančírny Apollo na Vinohradech. Na vraha tam pak čekalo pět policistů. Zapíral jen několik hodin. Dopadení tak trvalo pouhé tři dny. Na rozsudek smrti si Přibyl musel počkat půl roku. 

Hašlerka pro detektivy 

Prezident Tomáš Garrigue Masaryk mu ale udělil milost a trest změnil na 20 let žaláře. Karel Hašler o úspěchu detektivů složil Píseň o mordu v Bolzanově ulici: 

Stůjte, lidé drazí, dnes je málo lidství,
neb se každý člověk chystá na zlodějství.
To nezmizí navždy,
skoro den každý
dočteme se ňáké vraždy.

Kdo nemá co dělat, podporu jen bere,
pak ho furt jen dlouhá chvíle žere.
Po Praze se courá,
ve skladišti šťourá,
do ruky mu padne jedna velká roura.

Z jedné služky vytáh, paní její vdova,
že doma v pokladničce milióny chová.
Pak ten hrozný montér
proved strašný skutek,
sebral zlato, šperky a pak utek.

Sherlock Bubník, přišel na to krátce,
o vrahu si zjednal přesné informace.
Věděl, ten je z hovad,
ten se nešel schovat,
ten šel lup svůj protancovat!

Chytli ho a zle se daří vrahu,
trpce stěžuje si: To je za námahu!
Takhle svět oplácí!
Chuť se ztrácí k práci
v separaci na Pankráci.

Jubilejní 100. případ 

I tuto píseň, spolu s hlasem inspektora Bubníka z archivního záznamu, můžete slyšet v jedinečné dramatizaci jubilejního 100. dílu Historie českého zločinu. Dochoval se sice jen text písně, ale zvukový režisér Petr Šplíchal se ji se svými kolegy pokusil natočit tak, jak tehdy skutečně mohla znít. 

autoři: Bronislava Janečková , rota , Miloš Vaněček
Spustit audio

Související