Vrátit sochu Radeckého? Symbolizuje bezpráví, říká odpůrce. Je to nádherná socha, namítá architekt
Sousoší maršála Josefa Radeckého stávalo pražském Malostranském náměstí až do roku 1919, nyní pražští zastupitelé rozhodli, že se má do centra vrátit. „Je to prvotřídní ukázka sochařského umění první poloviny 19. století,“ říká předseda Spolku Radecký Praha, architekt Jan Bárta. „Radecký udržoval u moci téměř absolutistickou dynastii, která se stavěla proti svobodě v Evropě,“ oponuje překladatel Zdeněk Zacpal, který proti návratu pomníku v minulosti organizoval protesty.
Proč se má vrátit na Malostranské náměstí v Praze pomník maršála Radeckého? Patří do Prahy, nebo nepatří?
Jan Bárta: Do Prahy patří, protože v Praze vznikl, v Praze stál a byl tam také uložen. K odstranění došlo v době pochopitelného poválečného nadšení a naštěstí ho nepotkal tragický osud Mariánského sloupu díky zásahům pražských intelektuálů.
Proč se má vrátit? Česká historiografie v současné době dospívá k jiným závěrům, než jaké jsme slýchali zejména po roce 1948, že některé tradice měly být zapomenuty. A jedna z nich se týká maršála Radeckého.
Čtěte také
A poslední důvod je, že je to nádherná socha, která ve veřejném prostoru sehraje určitě významnou roli.
Zdeněk Zacpal: Není pravda, že se vrátí na to samé místo, protože tam je tramvajová trať. Má se vrátit na jiné místo, ale proti jeho návratu na Malostranském náměstí protestuje místní iniciativa občanů podpořena také pražskými patrioty, kteří argumentují, že na stejné místo by se hodila nápodoba kašny, která tam už byla dříve, a stromy.
Je tedy nepravdivý názor, že všichni jsou pro a nikdo není proti. Můžu vám ukázat otevřený dopis za pomník skutečného smíření a je podepsán 44 odborníky, hlavně uměleckými historiky.
Jsou také námitky, že Radecký byl kariérní maršál, který udržoval u moci téměř absolutistickou dynastii, která se stavěla proti svobodě v Evropě. A přičinil se o to, že doba rakouské nadvlády byla nejobtížnějším a nejdelším přechodem k české svobodě.
Součást dějin?
Má být pomník symbolem cizí moci, zlého Rakouska, anebo českých dějin?
Bárta: Tady je ten konflikt. Nechodil bych až k Bílé hoře, držel bych se dneška. Rakousko-uherská monarchie byla společenství pod jedním panovníkem. Je také zajímavé, že Radecký nikdy nevedl žádnou útočnou válku, všechny jeho bitvy byly obranné na ochranu územní celistvost své vlasti. A nedá se diskutovat, že to byla i vlast našich předků.
Čtěte také
Vím o odporu jednoho malostranského spolku, který navrhuje přesunutí pomníku jinam, nikoliv neobnovení, ale přesunutí. Ale dovolím si připomenout, že před šesti lety to byly malostranské spolky, které vyhlásily petici a vybíraly podpisy. Nakonec měla přes dva tisíce podporovatelů návratu pomníku Radeckého a stále leží na magistrátu.
Zacpal: Rakousko bylo typické impérium, které se udržovalo jenom tím, že nedopřávalo svobodu svým lidem. Za Radeckého byla povinná vojna pro valnou část obyvatel delší než v Severní Koreji dnes a Rakousko bylo dobyvačná země, která v severní části Itálie působila jako okupant. Radecký tam nechal postřílet čtyři tisíce Italů při potlačování jejich povstání,
Čeští národní obrozenci byli proti soše Radeckého. A také první republika, protože se hlásila k svobodnému společenství národů, které nemají potřebu imperiálních výbojů a neudržují se ustavičnými válkami.
Ocení dnešní společnost nostalgii po rakousko-uherské mocnářství?
Bárta: Vymezil bych se proti výrazu nostalgie. První impulz je vrátit sochu ze skladiště do veřejného prostoru, protože to je nepochybně prvotřídní ukázka sochařského umění první poloviny 19. století. To snad nemůže nikdo zpochybňovat.
To byl také hlavní důvod. Možná proto, že jsem architekt, bych ho tam rád viděl. Samozřejmě na jiném místě, protože na původním místě stát nemůže, nejenom kvůli tramvajovým kolejím, ale také protože tam jsou inženýrské sítě.
Čtěte také
Zacpal: Monarchie není moc česká, protože Habsburkové kolem roku 1620 zrušili téměř všechny svobody. Je to součást našich dějin, ale spíš se za takové lidi můžeme stydět a nepřipomínat se je. Monarchie vyháněla statisíce Čechů do zbytečných válek.
Ale když má spolek z Malé Strany nápad umístit Radeckého před Invalidovnu v Karlíně, tak se to k ní hodí, protože Radecký se zasadil o zmrzačení mnoho nedobrovolně odvedených českých vojáků.
Více podrobností se dozvíte v záznamu celé debaty. Moderuje Lucie Vopálenská.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
