Vrak na newyorském „Ground Zero“
Pod základy newyorského Světového obchodního centra ležel více než dvě století vrak lodi z války o nezávislost Spojených států.
Před deseti lety srovnal útok teroristů se zemí dva newyorské mrakodrapy Světového obchodního centra. Když se Spojené státy vzpamatovaly z šoku, začaly s obnovou zničeného srdce ostrova Manhattan. V červenci roku 2010 narazili dělníci při výkopových pracích na „Ground Zero“ na více než dvě stě let starý lodní vrak. Dobře zachovalý dřevěný trup ležel na úrovni třetího podlaží pod úrovní ulice.
Bylo celkem zřejmé, jak se loď na své místo dostala. V druhé polovině 18. století se snažili obyvatelé dnešního New Yorku rozšířit ostrov Manhattan. Do dna v ústí řeky Hudson zaráželi dřevěné kůly a mezi ně házeli vše, co mohli postrádat. V jednom místě použili pro zvětšení ostrova i vysloužilou dřevěnou loď. Plavidlo s jediným stěžněm měřilo na délku asi sedmnáct metrů. Mělo okrouhlou příď i záď a ploché dno. Bylo určeno pro plavbu v pobřežních vodách. Mohlo i s nákladem proplouvat mělčinami s hloubkou kolem 60 centimetrů a zručný námořník s ním dokázal snadno přistát třeba na písečné pláži.
Složitější bylo zjistit původ lodi. Její trup byl dubový. To archeologům zpočátku příliš nepomohlo. Z dubu se stavěly lodi v Americe i v Evropě. Holanďané dováželi lodi zbudované v evropských loděnicích do Nového světa už v 16. století. Podobné lodě však stavěli i američtí loďaři. Vodítko k určení mateřské loděnice vraku z Ground Zero nabídlo vědcům teprve odhalení kýlu z dřeva ořechovce zvaného hikora. Ten v Evropě neroste.
Teď se mohli vědci vrátit k dubovým trámům lodního trupu. Také stromy použité pro jejich výrobu vyrostly zřejmě na východním pobřeží Spojených států. Jenže kdy a kde? Archeologové využili dendrochronologického datování. Prozkoumali letokruhy na jednotlivých trámech lodi a porovnali je s letokruhy dřeva z amerických stromů, jejichž stáří je spolehlivě určeno. Ukázalo se, že ke stavbě použili američtí loďaři dub starý 111 let, který rostl ještě v roce 1773. Za nejpozdější termín pro spouštění lodi na vodu určili dendrochronologové rok 1776. Tempo růstu dřeva prozradilo, že stromy na stavbu byly pokáceny v okolí Philadelphie.
Období mezi rokem 1773 a 1776 patří v amerických dějinách k nejrušnějším. Šestnáctého prosince roku 1773 naházeli američtí kolonisté v Bostonském přístavu do vody náklad anglického čaje a tímto tzv. bostonským pitím čaje se otevřeně postavili proti britské koruně. V roce 1775 vypukla válka amerických kolonií za nezávislost na Británii. Samostatnost vyhlásili kolonisté 4. července 1776 v tzv. Deklaraci nezávislosti.
Loď objevená pod troskami Světového obchodního centra se zřejmě války za nezávislost zúčastnila. Nebylo to bojové plavidlo, ale mohlo sehrát roli v zásobování a přepravě osob. Není pochyb o tom, že se loď plavila až do karibských tropů, protože do jejího dřeva se stačili zavrtat trinidadští dřevokazní mlži sášně. Těm se přezdívá pro jejich schopnost likvidovat jakékoli dřevo „termiti moře“.
Záhadou zůstává nález cínového knoflíku s číslicí 52. Ten patřil k uniformě 52. pluku britské armády. Pokud patřila loď vzbouřencům, mohl knoflík na palubě ztratit zajatý britský voják. Mohl jej však nosit jako trofej nebo památku i americký povstalec. Pravděpodobnější se zdá, že loď sloužila ve válce o nezávislost Britům. Ti drželi New York ve své moci až do konce války v roce 1783, kdy jim smlouva podepsaná v Paříži nařídila město vyklidit.
Zvukovou podobu tohoto článku můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru v pátek 16.9.2011 v 9:00.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
