Volební právo pro trvale usazené cizince. U nás zatím sen

Na mezinárodní konferenci o politické participaci, kterou uspořádala Organizace pro pomoc uprchlíkům, se v souvislosti s účastí migrantů na tvorbě integračních politik mluvilo o snech a o realitě.

Z příspěvků Barbary Gindlové, která na konferenci zastupovala Sdružení měst a obcí Slovenska, jsme si dnes vypůjčili titulek. Sny a realita účasti migrantů na tvorbě integračních politik. Čili, o čem sní cizinci na Slovensku a co se ve skutečnosti děje. Je to cesta, kterou by měla následovat i Česká republika?

„Cizinci, kteří žijí na Slovensku, s trvalým, anebo přechodným pobytem, jsou obyvatelé měst, výkon správy se týká stejně jich jako i ostatního obyvatelstva. Koncept jinakosti, jiné národnosti, státní příslušnosti, není v tomto případě argumentem, proč by měli být ignorovaní.“

Politické zapojení cizinců je klíčovým prvkem intergrace

Sdružení měst a obcí Slovenska naopak usiluje o to, aby na úrovni měst vznikly integrační strategie, které mají být schválené městskými zastupitelstvy.

„Ve městě Senec městské zastupitelstvo schválilo opatření, že ti, kteří poskytnou pronájem, anebo ubytování cizincům, jsou oproštěni od místních daní. Oni si řídí, oni si řeší, jakým způsobem samosprávu otevřou, anebo neotevřou pro cizince.“

volební právo|foto: ČTK/AP,ČTK

Část cizinců byla překvapená a zaskočená. „Někde se ukázalo, že jsou součástí samosprávy, o čem se ani nevědělo. V Prievidzi je pán ze Srbska a funguje jako poradenský orgán pro samosprávu dlouho. A tak je to i s účastí od toho zaskočení, překvapení, nezájmu, strachu, jako byly vietnamské a čínské komunity.“

Slova české ochránkyně lidských práv Anny Šabatové vyjadřují platformu a ducha, který charakterizoval konferenci o politické participaci cizinců.

„Možnost politického zapojení cizinců je jeden z klíčových prvků jejich integrace. Volební právo na místní úrovni a právo účastnit se v poradních orgánech obcí by podpořilo zapojení dlouhodobě usazených cizinců do veřejného života v místě, kde žijí.“

Absence participace naopak nese negativní jevy. „Odcizení cizinců majoritní společnosti s nese řadu negativních sociálních jevů. Může přispět i k radikalizaci některých skupin.“

Důležitý zelený průkaz

Z členských zemí Evropské unie tato práva cizincům přiznává šestnáct z 28 států. Jde například o Belgii, Dánsko, Irsko, Finsko, Estonsko, Nizozemsko či Portugalsko. A ze zemí střední Evropy jsou to Slovensko, Slovinsko nebo Maďarsko. „V České republice se doposud nepodařilo prosadit volební právo pro trvale usazené cizince, a obávám se, že v nejbližší době takovou změnu nelze očekávat.“

Španělsko a Portugalsko stanovily pro politická práva migrantů podmínky reciprocity a upřednostnily občany některých zemí. Anaitze Aguirre ze španělské migrantské organizace SOS Racismo přibližuje detaily.

„Práva jsou založené na základě dohod mezi zeměmi. Pokud mají dohodu mezi Španělskem a Argentinou, tak v místních volbách můžou Argentinci volit.“

Cizinci – ilustrační obrázek|foto: Fotobanka stock.xchng

Česká vláda v lednu 2015 vyjádřila svůj postoj k politické participaci cizinců. Ponechala malý prostor jenom pro občany EU s trvalým pobytem. Vztahuje se na členství v politických stranách a postavení občanů obce. Brit Anthony Peachment už dvakrát volil v České republice.

„Já jsem volil stranu, která mi přišla nejrozumnější. Musím říct, že považuju českou politiku jako trochu divadlo, možná víc než jinde.“

Michael Sonenshine by jako Američan nemohl volit, ale může participovat na politickém životě, protože je pyšným majitelem britského trvalého pobytu. Zároveň si velice pochvaluje svůj český zelený průkaz.

„Zelený průkaz je velice důležitý tady. Musím mít občanství, když chci volit. V Americe taky.“

Z řady podnětných idejí a diskuzí na konferenci o politické participaci upozornila česká veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová, že přiznání politických práv trvale usazeným cizincům ze zemí mimo EU představuje nikoliv právní, ale veskrze politické rozhodnutí.

„Cesta k prosazení těchto práv v ČR nebude jednoduchá. Je třeba přesto vést dialog, konstruktivní veřejnou diskusi, a mít ochotu učit se ze zkušeností států, které cizincům toto právo již přiznaly.“