Vojtko: Buďme dostatečně dobří, ne ideální. Bezpodmínečné přijetí mají dávat rodiče, nikoli partneři

Nepodmiňovaná láska k dětem ovšem neznamená automatický souhlas se vším, co dělají a jak se chovají, upozorňuje terapeut: „Dítě má vidět, že se zlobím, že něco není v pořádku. Ale to, že se zlobím, neznamená, že tě odmítám,“ vysvětluje.  

Bezpodmínečné přijetí rodičů nás v dětství učí regulovat emoce a přináší psychickou i fyziologickou pohodu. Pokud dětem v raném dětství opakovaně chybí bazální pocit přijetí, bezpečí a blízkosti, může to vést k utváření mentálních schémat, která si přenáší do dospělosti a partnerských vztahů.

„Zamilovanost nejvíce otvírá naději, že teď tady konečně bude někdo, kdo bude dopředu vědět, co myslím, jak myslím, co cítím, jak cítím,“ přibližuje Vojtko a zmiňuje romantické příběhy, které tak vztahy mnohdy mylně vyobrazují. „Řeknu si, to je ta pravá láska, tak to bude už navždy. A to je průšvih.“  

„Provokovat zvídavost“

Partnerský vztah nemůže plně nahradit emoce a pocity, kterých se nám nedostávalo v dětství. „Náš mozek už je v dospělosti naformátovaný,“ vysvětluje párový terapeut. „Tam už se nedají jinak upéct věci, které potřebujeme v raném dětství a dál. Dá se to ale změnit.“

I dospělý mozek si totiž dokáže vytvořit nové vzorce. Od partnerů můžeme nevědomě očekávat, že do jisté míry sehrají roli rodiče a dostávat se tak do starých schémat, pocitů až výčitek v případě, že zklamou.

Čtěte také

„Být si navzájem zdrojem odolnosti.“ Vojtko o dlouhodobých vztazích, které „nejsou makačka“

„To je něco, co se partneři musí opravdu učit – proto je partnerství tak složité – najednou provokovat zvídavost o tom, co se dělo. Podobně jako rodiče, když přijdou za dětmi,“ přirovnává Vojtko.

V partnerském vztahu se podle něj bezpečná vazba tvoří na základě vzájemné důvěry. Ne bezpodmínečného přijetí, které slibuje, že druhého přijímáme s tím, že se nikdy nezmění.

„My jsme živé bytosti, které se neustále mění,“ namítá Vojtko a vysvětluje, že vyvíjející se vztah s sebou nese i riziko toho, že skončí a jeden druhého opustí.

„Ale jako dospělé osoby víme, že ta druhá osoba to zvládne. I když to bude bolet,“ uzavírá párový terapeut a spisovatel s dovětkem: „Buďme dostatečně dobří, ne ideální.“

Jak může vypadat bezpodmínečné přijetí v praxi? Proč v partnerských vztazích zpravidla nefunguje? A jak dětem ukazovat emoce? Poslechněte si celý pořad v audiu na začátku článku.