Vojenské rozuzlení irácké krize je stále pravděpodobnější

Sousední Turecko, Írán, Jordánsko či Kuvajt a Saúdská Arábie představují pět velmi různých státních zřízení a všichni mají velmi odlišné představy o zajištění svých zájmů či menšin v Iráku. Hranice v této části světa jsou vytvořené uměle a pak je tu ropa a nebezpečí použití zbraní hromadného ničení. Spojené státy a Velká Británie musejí při přípravě vojenského útoku mít tohle všechno na paměti, a to je přitom jenom nepatrná část celého problému.

Z Prahy můžeme mít v posledních týdnech pocit, že nejvážnějším problémem je získání souhlasu Rady bezpečnosti, přemlouvání spojenců v Severoatlantické alianci či v Evropské unii. Pokud je však strategickým cílem celé operace co nejrychlejší odstranění nebezpečného diktátorského režimu Saddáma Husajna a následné zajištění a především udržení regionální stability, lze předpokládat, že snem amerického politického i vojenského velení musí být naopak pokračování francouzských diplomatických obstrukcí, na jejichž konci by byla jednostranná vojenská operace Spojených států a jejich spojenců.

Ať už s posvěcením Rady bezpečnosti a nebo bez něj, bojových operací se zúčastní výhradně americké,britské a symbolicky možná i australské jednotky. A čím méně spojenců se bude chtít na tomto úsilí politicky přiživit za minutu dvanáct, tím snadnější bude i poválečná stabilizace regionu. Protože o tu jde nejvíc. Kdyby totiž odstranění Saddáma Husajna mělo za důsledek chaos a konflikty sousedních zemí o rozbití Iráku, destabilizovalo by to celý blízký východ a nepřímo i celý islámský svět. O světové ekonomice nemluvě.

Mimořádně komplexní vojenské plánování musí při podobné válečné operaci vždy počítat s řadou eventualit. V případě Iráku se například ukazuje, že spojenci připravují invazní operaci nejméně ze dvou směrů. Na jihu by měl být co nejrychleji obsazen přístav Basra a vojenské základny iráckého režimu v jeho okolí. Tím by spojenci získali námořní přístav pro vyloďování dalších jednotek a zásob. Podle BBC už bylo rozhodnuto, že Basru obsadí britské jednotky sedmé obrněné brigády, přezdívané už od dob druhé světové války pouštní krysy.

Jiné zdroje uvádějí, že velká část ženijního materiálu, potřebného pro rychlé překonávání řek na cestě k Bagdádu, je už dnes uskladněna a připravena na pevnině nedaleko od Basry, za hranicí s Iránem. Britové by tak měli zajišťovat týl amerických jednotek, útočících na sever směrem k hlavnímu městu Bagdádu. Ze severu by ji měli jít naproti druhý invazní proud, operující ze základem v Kurdistánu, které ani dnes armáda Saddáma Husajna nekontroluje.

Jak už jsme vás informovali před časem, v této oblasti už řadu týdnů pracují americké zvláštní a ženijní jednotky. Američtí plánovači očekávali, že až čtyřicet tisíc vojáků bude moci využít základny v Turecku a v Jordánsku. Turecko k tomu dostalo nabídku více než dvaceti miliard dolarů půjček a rozvojové pomoci, ale přesto v úterý odložilo parlamentní hlasování o této otázce.

Do severního Iráku navíc k turecké nelibosti počátkem tohoto týdne vstoupila přes hranice s Íránem početná jednotka šíických milicí, jejichž vůdci deklarovali protisadámovské spojenectví s hlavní kurdskou frakcí. Plán invaze však musí počítat i s tím, že Turecko by v poslední chvíli mohlo odmítnout poskytnou svoje základny. V tom případě by se na sever invazní jednotky musely dostat z jihu obchvatem Bagdádu a západní Irák by potom obsazovaly letecké výsadky a jednotky postupující z Jordánska. Kuvajt o víkendu už zastavil těžbu na ropných polích v blízkosti iráckých hranic. Příští týden by totiž mělo být dosaženo bojové pohotovosti prvního sledu invazních jednotek. Analytici však nyní nevylučují, že kvůli komplikacím s Tureckem by zahájení operace mohlo být odsunuto do období kolem poloviny března. Organizace spojených národů by tak získala další šanci, jak neztratit vliv.