Vnučka fašistického diktátora Mussoliniho nemá dovoleno kandidovat v italských regionálních volbách

Ve krátkých chvílích, kdy neřeční k hloučku přítomných příznivců, zvědavců anebo novinářů chodí do nedalekého bytu jedné laskavé paní, která jí pomáhá udržovat hygienu. Vyhlásila hladovku, která prozatím trvá do pátku, ale mohla by pokračovat. Dnes totiž Administrativní soud rozhodl, že její politické seskupení, nazvané Alternativa sociale nebude připuštěno k regionálním volbám, které se mají konat v celé Itálii ve dnech 3. a 4. dubna tohoto roku. Alessandra Mussoliniová dostala tak v oblasti Lazio stop a není vyloučeno, že podobné rozhodnutí padne i v dalších, hlavně severoitalských oblastech.

Nestor italských novinářů Indro Montanelli kdysi napsal, že Alessandra je to nejhezčí, co nám Duce po sobě zanechal. Je to velmi pohledná a temperamentní blondýna, dcera nejmladšího diktátorova syna Romana, mimo jiné velmi dobrého a uznávaného jazzmena. Umělecký talent je v rodině, příjmení její matky je Scicolone, tj. sestry ještě slavnější Sofie Lorenové. Alessandra to v mládí zkusila s hereckou kariérou, ze které zůstalo pár televizních filmů a několik fotografických aktů, které se její političtí rivalové zpočátku pokusili použít proti ní.

Prožila mládí v Neapoli, v Římě pak vystudovala medicínu a krátkou dobu se věnovala dětskému lékařství. Do politiky vstoupila počátkem 90. Let. Skandál tzv. čistých rukou zlikvidoval tradiční demokratické politické strany a tak postfašistické Italské sociální hnutí mohlo po 50 letech vyjít z izolace, protože nemělo prsty v žádných korupčních aférách. Pravice měla v Neapoli dosti silnou pozici a mladý tajemník strany Gianfranco Fini se pokusil využít popularity mladé lékařky. Postavil ji do obecních voleb ve městě. Alessandra se starostkou nestala, ale udělala si jméno a o rok později bez problémů vstoupila do poslanecké sněmovny.

Je to člověk plný protikladů. Pokud se pokusíte zapomenout na dějiny a zeptáte se jí na celou řadu aktuálních problémů, hovoříte s otevřeným a přístupným člověkem. Během své dnes již 13leté kariéry v parlamentu často úspěšně bojovala za rovnoprávnost žen, naprosto nesdílí omezené názory pravice na potrat či moderní techniku oplodňování. V otázkách školství i zdravotnictví často hlasovala společně se svými levicovými kolegyněmi. Navíc to vždy činila naprosto otevřeně, bez pokrytectví a získala si sympatie.

Jenže. Ona sice zavrhla rasistické zákony fašistického režimu, ale jakmile se po Evropě objeví něco hodně pravičáckého jako Haider, Le Pen či někdo podobný, okamžitě se postaví na jeho stranu. A kdo jí sáhne na dědečka, dostane přes prsty. Proto také s rostoucí nechutí sledovala postupné distancování od postfašistických kořenů. Tolerovala to dost dlouho, ale když v loňském roce předseda strany a vicepremiér Gianfranco Fini v Jeruzalémě označil fašismus za absolutní zlo vybuchla a ze strany vystoupila. Finimu a jeho spolupracovníkům to nevadilo, jméno Mussolini je v této situaci jen zátěží. Problém je v tom, že se spojila s dalšími extrémně pravicovými odpadlíky a vytvořila novou stranu Alternativa Sociale. A podle posledních odhadů by v oblasti Lazio strana mohla získat 2 až 3 procenta hlasů. A přesně ta by mohla chybět italské vládní pravici při volbách. Dosavadní pravicový předseda regionální vlády Francesco Storace má šanci zvítězit, ale situace je na vážkách. Opozice proti němu postavila jednoho populárního televizního novináře. A tak došlo ke srážce.

Podle zákona musí každá strana ještě před volbami předložit listinu alespoň 3500 úředních podpisů, aby její kandidátní listina mohla být akceptována. A Storaceho lidé tvrdí, že aspoň devět set podpisů Alessandřiny strany je falešných. Mimo to, že část levicového seskupení sháněla pro ni podpisy na základě starého principu - nepřítel mého nepřítele je můj přítel. Vypukl skandál, soud prozatím Mussolinovou ze soutěže vyloučil a zahájil vyšetřování. Alessandra tvrdí, že je to Storaceho nastavená léčka a podala odvolání. Tvrdí, že to takhle dělají všichni a dodává, že předseda regionální vlády používá veřejných fondů pro vlastní volební kampaň. Vyhlásila hladovku, svolala novináře z celé Itálie a doufá, že soud jí nakonec ustoupí. Levice je rozpačitá, na jedné straně se jí hádka v pravici hodí do krámu, jenže jak můžete fandit někomu, kdo má ve straně lidi popírající existenci šoah?

Nikdo ale nevzal v úvahu další možnost: že celá událost občany znechutí a že k urnám přijde mnohem méně lidí, než se očekávalo.