Vlastní byt je investice, která vynáší málo. Zajímavěji může investovat nájemník, srovnává ekonom
Správně nastavená pojistka nám může zachránit finanční a životní standard v případě nečekaných problémů. Přesto je pojištění pro většinu lidí nudné a trochu nepříjemné. „Máme pocit, že ho možná nikdy nebudeme potřebovat, tak co bychom něco platili. Už jenom přelézt tuto mentální přehradu není úplně legrace,“ připouští v pořadu Řečí peněz Michal Skořepa, ekonom České spořitelny a autor knihy Finanční jednohubky.
Lidem je také nepříjemné myslet na ošklivé scénáře vlastní budoucnosti, vysvětluje si ekonom odpor k pojišťovnictví: „Pojištění máme na to, aby řešilo šeredné věci, jako že nám shoří dům nebo zemře živitel rodiny. Leckomu je ta představa odporná, tak to radši přeskočí.“
Čtěte také
Za třetí důvod, proč lidé neradi přemýšlí o vlastním pojištění, označuje Skořepa nejistotu. „Hrozně moc toho nevíme. Máme málo informací a tápeme ve tmě. Nevíme, jaká je šance, že nám do domu udeří blesk, ani co všechno potom shoří. Mnohým z nás se nechce rozhodovat a střílet do tmy, mnohým to přijde jako úplný nesmysl,“ soudí.
Uzavření pojistky je tak vzhledem k nejistotě hlavně otázkou osobního nastavení a vztahu k riziku, domnívá se ekonom. Čím větší jistotu chce člověk v životě mít, tím větší pozornost by měl pojistce věnovat. Naopak kdo má vlastní rezervu a zvládne se vypořádávat s nenadálými událostmi, pojistku tolik nepotřebuje.
„Pojišťovat se nemusíme, pokud nechceme mít jistotu, že se s námi život nezhoupne. Někdo má přístup Bůh dal, Bůh vzal,“ uznává Skořepa a doporučuje:
„Když máme nízké příjmy a třeba auto, které je pro nás hodně důležité, tak dává smysl se pojistit. Pro případ, že se auto rozbije a bude to drahé tak, že bychom ho ani z rezervy nezvládli nahradit.“
Podobná částka, ale lepší život
Část Čechů považuje vlastní nemovitost za pojistku pro horší časy. Fixací na vlastnické bydlení jsme v Evropě podle ekonoma výjimeční, mladší lidé to ale začínají mít jinak.
„V Česku vytvořila poměrně nová tradice, že bydlet ve vlastním je to pravé ořechové, a kdo bydlí v nájmu, je loser, břídil. To je hluboké nepochopení toho, jak celá věc finančně funguje,“ upozorňuje Skořepa. „Představa, že vlastník má po 20 nebo 30 letech splácení byt a nájemník má holý zadek, je strašně přitažlivá. Ale byt je investice, která nese velmi málo.“
Čtěte také
Finanční toky nájemce a vlastníka se totiž v průběhu let vyrovnávají – zatímco nájemce investuje průběžně stejné částky, vlastník musí složit vstupní akontaci.
„Akontaci může nájemník investovat daleko zajímavějším způsobem a během těch dvaceti let se tím pádem může dostat ve svých úsporách daleko výš,“ poukazuje Skořepa. Ne vždy to tak ale skončí.
„Když vlastník na konci byt prodá a ani jeden z nich nemá byt, tak by měl mít nájemník podobnou částku jako vlastník, který byt právě prodal. Praxe je ovšem taková, že nájemníci akontaci postupem času projedí, procestují a na konci investování skutečně nemají ty peníze, které má vlastník. I když mají lepší život.“
Jak funguje byznys s pojištěním? Jak je nastaven český sociální systém? A je vlastní nemovitost dobrá pojistka na stáří? Poslechněte
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.

