Vladimíra Dvořáková: Komunální volby? Drahé energie za vás obec nevyřeší. Nemá na to pravomoc

Politologové mají ve zvyku označovat komunální volby jako volby druhého řádu. Z pohledu občanů jsou ale velmi důležité. Svým hlasem totiž lidé rozhodují o svém bezprostředním okolí. „Komunální volby skutečně neurčují politiku státu,“ souhlasí Vladimíra Dvořáková, politoložka a ředitelka Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT.

„Pro každého je ale důležité, kdo bude řídit oblast, ve které žije. Zároveň jsou komunální volby pro lidi pochopitelné. Vědí, co znamená, že v obci nebude školka. Zatímco velká politika je se svými rozpočty, ve kterých lítají miliardy, mnohdy nad rozlišovací schopnost běžného člověka,“ dodává s tím, že i proto je volební účast tradičně poměrně velká. „Na rozdíl od voleb do Senátu.“

Rozhodování občana

Komunální volby se vyznačují mnohými specifiky. Záleží na druhu obce či města. „Na malé obci je vám většinou jedno, kdo je v jaké straně. Vy člověka z kandidátky znáte, protože má třeba vedle vás zahrádku. Máte představu, a proto je vaše volba málokdy stranická.“

Čtěte také

Petr Just: Předvolební téma musí být chytlavé. A to uprchlická krize splňuje vrchovatě

U měst je to složitější. „Lidé ze středních měst malinko kombinují i stranický přístup a vyjadřují svoji spokojenost. A potom tu jsou velká a statutární města, kde si myslím, že je obrovská chyba, že se volí podle stejného systému. Třeba v Praze lidé volí 65 zastupitelů, ale zpravidla je vůbec neznají. Jejich volba je velmi stranická. Ve hře jsou ale miliardové rozpočty. A třeba primátor je v podstatě persona na úrovni ministra.“

Vladimíra Dvořáková upozorňuje v této souvislosti i na zvláštní fenomén u středních obcí. „Děsí mě, že tu přežívají vztahy z dob komunismu a z počátku 90. letech, kdy určitá skupina lidí potřebuje mít podporu ve vyšší skupině. Někteří se tím dokonce chlubí, že na kraji nebo na magistrátu mají přímé kontakty.“

„Když ale magistrát přiděluje dotace, nepřiděluje je těm, kteří jsou stranicky spříznění na nižší úrovni. Mělo by to být naprosto objektivní. Přesto to lidé běžně vnímají jako dobrou věc. Věří, že díky tomu protlačí projekty, že získají peníze. A nejzajímavější na tom je, že to všem připadá normální. Svědčí to o naší politické kultuře.“

Sliby versus pravomoc

Problematická je i představa, že si lidé vybírají napříč kandidátkami a křížkováním sestavují své vlastní zastupitelstvo. „To je iluze. Hlavně ve velkých městech. Volíte stranu, někdo se vám tam ale nelíbí, tak zakřížkujete všechny ostatní, a myslíte si, že toho neoblíbeného přeskočí. Tak to ale skoro nikdy není. Jediné, co děláte, je, že tříštíte hlasy.“

Rozhodování voličů v letošních komunálních volbách podstatně ovlivní i současná nejistota kolem cen energií. „Je ale nutné odlišit volební kampaň a sliby a skutečnou pravomoc člověka na radnici nebo obecním úřadě,“ upozorňuje Dvořáková.

„Samozřejmě že zastupitelstva budou muset řešit otázku tepla a získávání elektřiny. Za jakou cenu ji ale budou nakupovat, závisí na velké politice. Voliči by tedy měli zvážit, jaký program je reálný, a nehlasovat podle toho, jak se někdo staví k celospolečenským otázkám a k současné krizi, na jejíž řešení nemá pravomoci.“