Vladimír Škutina věděl, že dělat legraci občas nebývá sranda

21. leden 2021

Devadesáti let by se v těchto dnech dožil autor humoristické a detektivní literatury Vladimír Škutina. Složitá osobnost a muž, který v 70. letech sice podepsal Chartu 77, ale zároveň pilně spolupracoval s komunistickou Státní bezpečností.

Účinkuje: historik Eduard Burget z Ústavu pro českou literaturu AV
Připravil: David Hertl

Nejeden český spisovatel stále čeká na dobrou knižní biografii. Je mezi nimi i Vladimír Škutina (1931–1995). V jeho životě najdete mnohé z toho, co poznamenalo životy lidí v Československu druhé poloviny 20. století.

Vladimír Škutina v roce 1969 na Radě Svazu klubů mládeže

Úspěchy i pády – potýkání se s totalitním režimem, které na jedné straně vedlo k pobytům za mřížemi, a na straně druhé k aktivní spolupráci se Státní bezpečností. Navíc exil a nepříliš šťastný návrat.

Objektivní posouzení Škutinova života by ale mohlo odpovědět na mnohé otázky, které si o „té době“ pokládáme. Právě Škutina je příkladem člověka, který by za normálních okolností, a v normálních poměrech uspěl jako autor nebo moderátor nekonečných televizních „estrád“.

Hra se slovy, schopnost improvizace, zásoba lepších nebo průměrnějších vtipů, a především jeho v zásadě kultivovaný slovní projev. Televize by se dnes o podobné „Škutiny“ praly.

„Hodnotné“ informace pro StB

Jenže roky, kdy Škutina pracoval, normální nebyly. Poprvé byl vězněn v letech 1962 až 1963 – za urážku komunistického prezidenta Antonína Novotného. O atmosféře těchto let svědčí skutečnost, že už v roce 1964 opět pracoval v Československé televizi – třeba na legendárních pořadech s Janem Werichem.

Gustav Brom a Vladimír Škutina

O deset let později, „za Husáka“, režim podobně velkorysý nebyl. V létě 1969 byl Škutina zatčen, v září 1971 odsouzen za „pobuřování hromadnými sdělovacími prostředky“ a z vězení vyšel v květnu 1974. Práci ve svém oboru nesehnal, pracoval například v kamenolomu, a významným zdrojem jeho příjmů byly odměny od Státní bezpečnosti, které sděloval zprávy o dění uvnitř disentu.

Jeho informace, které StB považovala za „hodnotné“, se týkaly například Karla Kyncla, Marty Kubišové, Pavla Kohouta, Ludvíka Vaculíka, Václava Havla, Ivana Klímy a dalších. Předal Státní bezpečnosti i zprávy o Chartě 77, kterých StB využívala k paralyzování schůzek signatářů. Od okamžiku, kdy vyšel z vězení, se Škutina snažil legálně publikovat. Marně. Na začátku roku 1978 proto požádal o vystěhování. Podařilo se mu to v prosinci, kdy odjel do Curychu.

Vladimír Škutina

Spolupracoval s nakladatelstvím Konfrontace, vedl exilového Reportéra. Psal pro německá a švýcarská divadla, spolupracoval s Radiem Svobodná Evropa. A vydával svoje vlastní knížky. Do Československa se vrátil po roce 1990, když ale v roce 1992 vyšla najevo jeho spolupráce se Státní bezpečností, stáhl se do ústraní.

Pohnutý osud Vladimíra Škutiny přiblíží posluchačům pořadu Portréty historik Eduard Burget z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR.

autor: David Hertl
Spustit audio

Související