Vláda na protesty nereaguje, městem se šíří fámy o zásahu armády, popisuje Češka žijící v Hongkongu

„Hongkongská vláda naprosto nereaguje na pokojné protesty, ale ani na násilnosti. Lamová se stáhla z veřejného života a ignoruje veškeré žádosti o jednání či jakoukoli komunikaci,“ přibližuje v Interview Plus Markéta Moore, která žije v Hongkongu.

V Číně by k takovým protestům nemohlo dojít. Dávno by už byly potlačeny.
Markéta Moore

Demonstrace jsou podle ní reakcí na oklešťování svobod a demokracie. Média se dostávají pod kontrolu čínského kapitálu a funguje autocenzura novinářů.

Jan Fingerland: Začátek konce hongkongské revoluce?

• Upravit
• Smazat

V Hongkongu se něco děje. Pro vnějšího pozorovatele je zřejmé jen jedno: někdo se snaží ukončit vzpouru lidí za svobodu a demokracii.

„Panuje velká nejistota, nikdo neví, co se stane. Velmi se proto daří různým fámám, například že čínská armáda už vyrazila do ulic. Lidé mají obavu, jak to všechno skončí,“ popisuje s tím, že armádní posádka je přímo v centru města i na jihu ostrova.

Odpor proti extradičnímu zákonu prý sjednotil celou společnost, proti byly i pročínské skupiny jako obchodníci.

Pokojné demonstrace ovšem nic nepřinesly a násilí, při kterém dochází i k ničení čínských a hongkongských symbolů, mnohým vadí.

Kritice za tvrdé zásahy vůči demonstrantům čelí i policie. Pozornost vzbudil také incident, při němž desítky útočníků v bílých tričkách napadly cestující v metru: „Nezávislá komise proti korupci, která je velice mocnou institucí, bude případ vyšetřovat, protože policie přijela až 40 minut po oznámení. Byla laxní – na to, jak je jinak aktivní při pokojných protestech.“

Soumrak demokracie

Potlačením tzv. deštníkového hnutí před pěti lety podle Moore nic neskončilo. Pro vládu to sice bylo velké vítězství, ale protestní nálady i nadále „bublaly pod povrchem“: „Viděli, že jeden velký protest nefungoval a poučili se. Pořádají demonstrace nejen na ostrově Hongkong, ale i v okrajových oblastech.“

Jedním z cílů je, aby tím všichni byli zasaženi a vtaženi do děje. Aby se všichni mohli zúčastnit, pokud chtějí.
Markéta Moore

Masové protesty Hongkong zažil například už v roce 2003, a to kvůli zákonu o pobuřování a podvracení republiky, míněno Číny. Jen dva týdny poté byl zákon stažen a nakonec odstoupil i tehdejší správce města.

Jan Fingerland: Až Peking zharmonizuje Hongkong

• Upravit
• Smazat

Situace v Hongkongu se šine k nějakému rozuzlení. Čínská lidová republika má jedno v zásobě, a už jím pohrozila – invazí do této enklávy.

Od té doby se situace pokud jde o demokracii zhoršila. „Hongkong není plná demokracie. Má nezávislou imigrační politiku nebo soudy a řídí se britským common law. Autonomie funguje, ale svobody projevu, vyjadřování nebo náboženství se postupně zmenšují,“ uvádí Moore, která na Čínské univerzitě v Hongkongu přednáší politickou ekonomii.

V roce 2014 prý demonstranti požadovali přímou volbu správce města, což připouští i hongkongská ústava. „Bylo to přislíbeno, pouze se posouval rok, kdy k tomu dojde. A když došlo na lámání chleba, tak Čína řekla ne,“ vysvětluje s tím, že obyvatelé nakonec mohou vybírat jen z trojice předem schválených kandidátů.

Poslechněte si celé Interview Plus Michaela Rozsypala.