Vláda Jana Fischera plní velké úkoly slušně

21. říjen 2009

Možná, že to ještě před časem tak vypadalo. Totiž, že vláda premiéra Fischera před sebou nemá tak moc velké úkoly, jak psaly Lidové noviny. Bude to prý jen vláda udržovací, i když se jí podařilo plynulé převzetí českého předsednictví Unie a vypracování návrhu přijatelného schodku rozpočtu.

Přesto bych řekl, že kdyby zůstalo jen při těchto dvou aktech, že by to byla velmi slušně odvedená práce bez velkých emotivních projevů, které bychom mohli čekat od vlády politické.

Ona velká důvěra respondentů, kterou občané podle agentury CVVM vládě projevují, je toho ostatně důkazem. Je ovšem těžko rozlišit, jak se na oněch takřka osmdesáti procentech důvěry podílí i nestranickost vlády, i když jednotlivé ministry doporučovali představitelé stran, kteří ostatně jaksi stojí za bukem. Nicméně: pozorujeme zřetelně absenci hulvátství, jímž naši premiéři vůči opozici, a naopak, oplývají. Nevím, čím to je, že strany opačných ideologií se u nás vůči sobě nemohou chovat slušně, což ve svých důsledcích vede ke zbytečné averzi jednotlivých stran.

Ale vraťme se na začátek, k těm budoucím, údajně skromným, udržovacím aktivitám Fischerovy vlády. Ke konkrétním prioritám jednotlivých stran se ještě dostaneme, ale je tady priorita jako hrom, snad ta nejpolitičtější, jakou mohla jakákoli priorita být. Ano, poradit si nějak s ratifikací Lisabonské smlouvy, poradit si nějak s prezidentem Klausem. Vidím v prezidentově chování určitou nekonzistentnost: prezident je přesvědčený demokrat a proto tvrdí, že každý, kdo se zajímá o politiku a chce ovlivňovat politické dění, by měl vstoupit do politické strany své orientace a odtud by se měl snažit ono politické dění ovlivňovat. A nyní, když Poslanecká sněmovna i Senát, jsouce naplněny právě takovýmito politickými ovlivňovateli podle výsledků voleb, to je podle výsledku hlasování občanů, kteří projevili ten či onen druh sympatií s tou či onou politickou stranou a jejími zástupci - nyní, kdy tito zvolení straničtí politikové-zákonodárci projevili v obou komorách Parlamentu svou vůli, tak prezident jejich vůli neuznává a chce za každou cenu prosadit vůli svou. Nehledě ke zjevné obstrukčnosti jeho jednání. Není proto divu, že vedle zahraničních politiků, začínají pomalu i politikové čeští, kteří mají tradičně spolu s občany v institut prezidenta velkou důvěru, uvažovat o možnostech, jak prezidenta obejít. Názory, že je možné prezidenta obžalovat z velezrady, nezískají pochopitelně nikdy podporu senátorů; obvinění z nečinnosti, uváděné v tisku, nemá oporu v Ústavě. Ústava ostatně nepamatuje vůbec na případný spor prezidenta s vládou či Parlamentem. A tak jedinou, pochybnou možnost snad poskytuje - nejsem právník - článek šedesát šest Ústavy, který říká, mimo jiné, cituji, nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat a usnese-li se na tom Poslanecká sněmovna a Senát, konec citátu, následuje rozdělení pravomocí prezidenta, při čemž onen sporný bod ratifikace mezinárodních smluv připadá předsedovi vlády. Jenže prezident republiky svůj úřad vykonávat zjevně může a chce. A navíc, nastolil nyní téma známého strašáku možné restituce majetku sudetských Němců, čímž získal na svou stranu znovu značnou část veřejnosti. Nebude to mít premiér Fischer v žádném případě snadné, i když i on se již zmínil o možnosti dotazu na Ústavní soud ve věci procesu ratifikace mezinárodních smluv.

Ostatní priority jeho dovolebního vládnutí se jeví vedle ukončení ratifikace Lisabonské smlouvy jako prkotiny, i když každá z nich by si vyžadovala rozhodování moudrého vladaře. Skoro takového puncu se však Janu Fischerovi dostalo od všech lídrů politických stran, kteří s ním jednali o jeho další vládě a vzali zpět všechny personální výhrady, které dříve vůči kabinetu měli. Jednalo se zejména o ministra Pecinu, který byl solí v očích pro ODS a ministryni Kovářovou, jež se nelíbila zase ČSSD. Programové prohlášení, jehož schválení však má premiér od stranických zástupců přislíbeno, přednese Jan Fischer na příští schůzi poslanecké sněmovny.

Nu a mezi ty věcné programové prkotiny nepatří nic jiného, než vyřešení situace ČSA, schválení návrhu státního rozpočtu na příští rok i nějaký druh vypořádání s obří zakázkou ekologické zátěže, komplikované nyní i posudky skandalizované plzeňské právnické fakulty. Do programu vlády bude ale také patřit problematika dostavby jaderné elektrárny Temelín, která nebude řešit nic menšího než technologii a dodavatele zařízení, to znamená i posouzení rizik, vyplývajících z amerického nebo ruského, stále se zvyšujícího vlivu.

A pak přijdou na řadu všechny ty udržovací záležitosti a stranické priority.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

Spustit audio