Vitrína režimu i ostrůvek svobody. Komunisté folklor podporovali i tolerovali, přibližuje etnoložka Stavělová
Folklorní hnutí se v druhé polovina minulého století stalo rozporuplným. „V padesátých letech byly folklorní soubory zakládány ve svazáckém prostředí, tedy zejména ve městech. Proto je považujeme za něco, co spíš souviselo s městskou kulturou. A právě v těchto souborech našli svoje uplatnění lidé, kteří měli tradiční lidovou kulturu taneční i písňovou ještě pod kůží,“ přibližuje etnochoreoložka Daniela Stavělová.
„Kniha sleduje nejen onu tíhu let padesátých, ale i proměny v období normalizace a sedmdesátých i osmdesátých let, kdy se pod politickými represemi tyto soubory často staly světem samy pro sebe,“ přibližuje Stavělová z Etnologického ústavu Akademie věd, jedna z autorek monografie.
Čtěte také
Podle ní se za dob totalitního režimu pomalu ve folklorních sdruženích pomalu vytvářela místa pro alternativní myšlenky odlišné od těch, které prosazoval společenský a především politický mainstream v komunistickém Československu.
S postupným slábnoucím politickým tlakem na tyto soubory se časem provozoval folklor v různých úpravách, stylizacích a pojetích. „Dokonce po roce 1968 začaly v těmito soubory spolupracovat významné osobnosti kulturního života, které dále folklorní témata různě pojímaly a stylizovaly,“ připomíná Stavělová
Byla to věc tolerovaná. Pro řadu lidí se folklor stal malým undergroundem, malým ostrůvkem svobody.
Daniela Stavělová
Proto také mnoho souborů přinášelo jakousi kulturní alternativu k profesionálnímu umění, které bylo mnohem víc cenzurováno a kontrolováno, vysvětluje etnochoreoložka:
„Byla to věc tolerovaná. Pro řadu lidí se folklor stal malým undergroundem, malým ostrůvkem svobody.“
Boje s kulaky jako tanec
„Folklor se stal vitrínou a reprezentací režimu,“ popisuje poválečné období etnoložka. „Ten prosazoval zásady kolektivizmu, optimismu, odhodlanosti a radostného rozpoložení.“
Také proto se tehdy vynechávaly například písně o vojně, které byly lyrické či smutné, nebo baladické náměty. „V úpravách pro jeviště se začaly uplatňovat principy, které přicházely z Ruska,“ přibližuje vědkyně
To množství lidí na scéně i důraz na virtuozitu trvá dodnes. Ještě dnes platí, že čím víc lidí na scéně, tím je to působivější.
Daniela Stavělová
„Začal tak důraz na masovost, stejnost a uniformitu. To množství lidí na scéně i důraz na virtuozitu trvá dodnes, kdy ještě dnes platí, že čím víc lidí na scéně, tím je to působivější.“
Čtěte také
V letech padesátých se také požadovala takzvaná nová tvorba. „Třeba zobrazovat folklorními prostředky aktuální témata tehdejší vesnice. Třeba problémy v rámci kolektivizace, kdy byly vytvářený naivní hudebně taneční obrazy boje s kulaky.“
„Naštěstí se záhy ukázalo, že i tehdy to působilo naivní až insitním způsobem, takže se poměrně brzy od toho začalo upouštět,“ shrnuje padesátá léta také v oblasti lidového umění etnochoreoložka Daniela Stavělová.
Jaké prvky mají vliv na folklor v současnosti? A můžou to být třeba hipsteři? Ptá se Martina Rasch.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.