Virus žloutenky se za 4 tisíciletí téměř nezměnil, tvrdí paleopatolog

6. červen 2018
Kostry pohřbených lovců a sběračů většinou nenesou stopy po zraněních z válečných konfliktů. Vzácné jsou i skupinové pohřby obětí válek.

Kosterní pozůstatky staré i několik tisíc let mohou odhalit mnohé o životě, stravě a také chorobách našich dávných předků. Jak to bylo kdysi se žloutenkou typu B, prozradil v Magazínu Leonardo Václav Smrčka z Ústavu dějin lékařství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, odborník na paleopatologii.

„Paleopatologie se zaměřuje na choroby minulých populací... Místo živého pacienta tak máte před sebou skelet nebo mumii, u kterých se domníváte, že tam je nějaká choroba,“ uvedl lékař.

Ten připomněl, že tento vědní obor využívá mnoho dalších specialistů. „Ke správné diagnóze je nutné znát věk a pohlaví skeletu, takže potřebujete antropologa, který tyto údaje zjistí.“

Důležitá je také znalost prostředí, ve kterém skelet ležel, kterou poskytne archeolog. „Občas potřebujete i rentgenologa. A jestli chcete určit stravu, potřebujete chemika, protože lze analyzovat stopové prvky a stabilní izotopy.“

Chemik je také schopen určit, jestli dotyčný v oblasti nálezu žil celý život, nebo jestli byl odjinud. „To se zjistí podle stabilních izotopů stroncia nebo olova.“

Jen vzhled kostí ale chorobu neprozradí. „Řada nemocí se na kostech nemusí vůbec vyskytovat nebo mohou různé choroby vytvářet stejný projev na kosti. Vzniká ale nový obor biomolekulární paleopatologie, která je schopna zaznamenat choroby na skeletech, které se neprojevují zevně.“

„To znamená, že do týmu patří jak molekulární biolog, tak i evoluční biolog,“ dodal vědec.

Od Skytů ke žloutence

Smrčka s týmem Univerzity v Kodani a Cambridge zaznamenal úspěchy s výzkumem, který mapoval rozšíření viru žloutenky typu B u našich dávných předků.

Projekt běžel od roku 2015 a jeho cílem nebyla původně žloutenka, ale zjistit migrace Skytů v období doby železné. „Záměrem bylo zjistit, jestli jde o geneticky jednotnou populaci. Ukázalo se, že jde o kmeny rozdílné.“

„Měli jsem teorii, že Halštatská kultura ze severu Čech má stepní původ, který by byl srovnatelný s maďarskými Skyty, protože většina migrací tehdy šla zřejmě ze stepí Maďarska.“

Významnou roli v celém výzkumu žloutenky sehrál skelet Branky, ženy z brandýsského pohřebiště. Je to Slovanka ve věku 20 až 40 let. Zjistili jsme u ní chudokrevnost, zátěž pravého ramene... a měla zářezy na předních zubech, podobné jaké byly u Langobardů. Průkaz HBV viru genotypu A se zvláštním typem fixace bude jistě inspirací pro virology.
Václav Smrčka

Když vědci vyšetřili genomy skeletů, různé laboratoře na světě začaly tyto vzorky také zkoumat. „A ta v Cambridge zjistila ve vzorcích žloutenku.“

Samotný průběh hepatitidy v tehdejších dobách ale nelze přesně určit. „Jsme rádi, že se v těchto nálezech virus vůbec objevil, protože se nepředpokládalo, že se tak dlouho zachová.“

„Virus byl dost stabilní a neměnil se, takže předpokládáme, že i chorobné změny vyvolával podobně, jako v dnešní době... Můžeme konstatovat, že virus žloutenky typu B se za čtyři tisíciletí změnil jen v šestí písmenech DNA abecedy,“ shrnul Václav Smrčka.