Víno se od zdaněného piva nebo slivovice liší silnou vazbou na původ suroviny. Spotřební daň může vinařství pohřbít, upozorňuje prezident Svazu vinařů

Debata o spotřební dani na nešumivé víno je součástí širší debaty o tom, jak snížit deficit státního rozpočtu. Zavedení daně navrhla už na podzim Národní ekonomická rada vlády s tím, že by to podle jejích propočtů do rozpočtu přineslo pět miliard korun ročně. Vy proti tomu protestujete. Spotřební daň se v současnosti platí z piva, lihovin, ze šumivého vína. Proč by mělo být právě to klasické či tiché víno výjimkou?

Je to především kvůli dispozici komodity tichého vína, protože se spotřebitel nesetká pouze s lahví vína, ale setká se i s vinicí, s kulturou vinice v dané krajině, a setká se s kulturou v souvislosti s návštěvou určitých regionů, kde se réva vinná pěstuje.

Je to dohromady taková multiplicita, která je poměrně ojedinělá a neváže se tolik na jiné potravinové produkty. A díky tomu víno získává jedinečnost.

Čtěte také

Špatnou pověst máme kvůli tlaku na výběr daní. Teď je nutné si navzájem věřit, míní šéfka finanční správy

Nemohli by to samé říkat třeba představitelé pivovarů a palíren nebo pěstitelé chmelu či švestek? Nezasloužili by si podobnou podporu?

Říkat by to mohli, já bych jim to srdečně přál. Ve společnosti, a to nejenom u nás a v Evropě, ale celosvětově, u těchto produktů není vazba na původ té suroviny. Taky občas chodím na pivo a málokdy jsem od chlapů v hospodě slyšel - člověče, tak přemýšlím, odkud ten chmel je.

Nicméně u vína je naprostý standard, že se váže přímo na révu z určitého regionu. V konečném důsledku se od toho odvíjí i jeho samotná hodnota v podobě právě toho, na jaké terroir nebo apelace je navázáno. Jakkoliv bych jim to přál, spojitost k původu, která u naší komodity trvá už šest tisíc let, tam není.

Čtěte také

iROZHLAS

Sociolog: Nezdravé věci by měly mít vyšší DPH, stejně jako pivo. V Česku je totiž daň jedna z nejnižších

V tiskové zprávě jste jako Svaz vinařů varovali před následky zavedení nenulové spotřební daně na víno. Nepřeháníte to? Opravdu může zavedení daně pohřbít moravská vinařství?

Ode mě se neočekává v této pozici a v tomto křesle že řeknu, že přeháním. I kdybych v tomto křesle nebyl a byl jsem původem Moravákem, který zná spojitosti, tak řeknu, že to nepřeháním. Jsem si plně vědom toho, co způsobil poslední rok a půl ve smyslu turbulence cen na straně vstupů a toho, jakým způsobem ovlivnil náš výsledný produkt vývoj hospodářské situace.

Museli jsme absorbovat nejenom energie, ale chemie, kartony. Bavíme se o vysokých desítkách procent, které jsme rozpouštěli do cen a museli jsme je rozpustit v našich maržích v plné výši, protože vývoj trhu nám nedovoloval, abychom hazardovali, zdražovali a promítali to do cen. To by byl ten pomyslný hřebíček do rakve.

Česká republika je dlouhodobě na předních místech světových žebříčků v konzumaci alkoholu. V rámci zemí OECD v roce 2021 v přepočtu na obyvatele vypili víc alkoholu než Češi pouze obyvatelé Lotyšska. Měl by se stát snažit snižovat spotřebu alkoholu?

Stát by se měl snažit pracovat s alkoholem ve smyslu ohrožených skupin, pracovat s prevencí a mít na to vypracovaný koncept.

Neohrožuje alkohol každého?

Jsem přesvědčen o tom, že přiměřená konzumace neohrožuje každého. Žádné výsledky k tomu nevedou. Kdybych se na to podíval z filozofického hlediska, tak před sto lety tady byly dvě miliardy lidí, před dvaceti lety tady bylo šest miliard lidí, teď je tady osm miliard lidí a moje primární otázka je, jak to chce management tohoto světa uřídit.

Jakým způsobem se na této vývojové křivce podílí alkohol? Jsme víc zdegenerovaní, jsme hloupější, dost možná s ohledem na to, kam se ženeme. Ale jsem přesvědčen, že toto nebude ten hlavní důvod.

Není hrozba drahého vína v obchodech pouhým strašákem, ke kterému ve skutečnosti nedojde? Přestali by lidé skutečně pít víno, kdyby došlo k zavedení spotřební daně? Poslechněte si celý rozhovor.