Viktor Daněk: Evropská unie se musí rozhodnout, zda do ní může patřit Srbsko
Kdysi dávno jsem se jako student vydal do srbské Vojvodiny na čas pracovat jako dobrovolník. Spřátelil jsem se tam s řadou tehdy mladých lidí, kteří hleděli na západ s optimismem. Všichni do jednoho se tehdy horlivě učili jazyky. Sledovali jsme stejné filmy a seriály, četli stejné knížky a poslouchali stejnou muziku. Rozuměli jsme si, dokud na přetřes nepřišla politika.
Najednou jako bych se ocitl v paralelní realitě, ve které se tamní kolektivní paměť jaksi minula s chodem dějin. Srbsko se v ní stalo nevinnou obětí historické křivdy, ba přímo spiknutí, zatímco zbytek světa pošlapal všechny dohody a mezinárodní právo a země jako Česko se postavily na stranu zla. Někteří byli jen zahořklí, v jiných planula nenávist.
Čtěte také
Snažil jsem se to vnímat s pochopením. Alianční bombardování měli tehdy všichni ještě v živé paměti. Takovou zkušenost může Středoevropan těžko pochopit. Srbsko však v paralelní realitě národního popření a kolektivně sdíleného pocitu křivdy žije i po více než čtvrtstoletí. Pohřeb řezníka ze Srebrenice Ratka Mladiće to ukázal víc než dobře.
I když nešlo oficiálně o státní pohřeb, někdejšímu vrchnímu veliteli vojsk bosenských Srbů odsouzeného za genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny, se dostalo státních poct, včetně účasti armády, přikrytí rakve státní vlajkou a osobní účasti členů vlády na ceremonii, nemluvě o přítomnosti dlouhých zástupů jeho stoupenců, mezi nimiž se objevili nejen příslušníci ročníků nostalgicky vzpomínající na zlatou éru Jugoslávie, ale také množství mladých lidí, kteří války nezažili.
Zmrazení přístupových rozhovorů?
Ve stavu popírání reality ale doposud žila i Evropská unie, která v přístupových rozhovorech se Srbskem po léta formálně pokračuje, i když vyjednávání skoro nepostupují a je nade vší pochybnost jasné, že Bělehrad nemá bez radikálního politického obratu nejmenší šanci do klubu vstoupit.
Čtěte také
Ve snaze udržet zemi alespoň v relativní blízkosti přesto unijní diplomacie zůstávala pouze u verbální kritiky tamní vlády za přebujelou korupci a omezování prostoru pro občanskou svobodu a přivírala přitom oči nad sbližováním s Ruskem.
Srbsko se postupem času proměnilo v trojského koně zájmů Kremlu. Do Bělehradu přesto dál tečou miliardy eur z unijního rozpočtu, tedy i z kapes českých daňových poplatníků. Licoměrnost zvláště vynikla v prvotní reakci Evropské komise na Mladićův pohřeb, v níž se mluvčí unijní exekutivy snažila pocty, kterých se generálovi dostalo, bagatelizovat. Až po vlně kritiky přišla předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová s rozhořčeným odsouzením.
Ke kritice se přidala i část europoslanců, kteří unijní exekutivu vyzvali ke zmrazení vyjednávání. Eurokomisařka pro rozšiřování Martha Kosová se proto obrátila na členské státy, aby posoudily, zda je Srbsko nadále vhodným kandidátem na členství.
Čtěte také
Je tak možné, že se otázka dostane až na říjnový summit v Bruselu. Lídři sedmadvacítky se tak budou muset shodnout, zda EU nadále zůstane klubem společně sdílených hodnot založených na úctě k právnímu státu, a především, zda se jimi bude také fakticky řídit, nikoli se jimi pouze z morálních výšin ohánět.
Jinými slovy, vlády mohou postup Bělehradu jen verbálně odsoudit a pokračovat, jako by se nic nestalo, nebo přijmout kroky, které srbskou vládu za její podíl na glorifikaci Mladiće skutečně zabolí.
Nepříjemné probuzení ze stavu popření to může být i pro premiéra a šéfa hnutí ANO Andreje Babiše, který patří k největším zastáncům členství Srbska v EU. Ten naposledy v srpnu prohlásil, že Bělehrad měl prý dávno být alespoň do Schengenu. Pokud by mělo dojít na zmrazení přístupových rozhovorů, bude se k tomu muset český ministerský předseda postavit čelem.
Aby bylo jasno, v evropském zájmu nepochybně není dát od Srbska ruce pryč a nechat ho napospas ruskému vlivu, mimo jiné také proto, že se velká část srbské společnosti proti dosavadnímu kurzu prezidenta Alexandera Vuciće bouří. Neměla by ale platit přímá úměra, kdy si umírněnost Bělehradu snažíme kupovat tím více, čím intenzivněji otevírá náruč Rusku a Číně.
Autor je analytik Českého rozhlasu pro evropské záležitosti
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
