Víkendové nepokoje v Basře
Dramatické titulky na prvních stranách pondělních českých deníků byly v ostrém rozporu s pramalou pozorností, kterou akcím našich vojáků věnovala zahraniční média. Titulní stránky ani náhodou, a pouze agentura Reuters si, ovšem až v pondělí všimla, že Češi v Basře měli také svůj díl nepříjemností. Není v tom nevůle nebo nějaké protičeské spiknutí. Jenom připomenutí reality.
Psát o kameny omlácené karoserii a rozbitém oknu jednoho českého džípu v době, kdy americká armáda ztrácí nejenom vozy, ale i vojáky, v ozbrojených střetech, by bylo řekněme lehce v nepoměru. I v samotné Basře v ulicích čelili demonstrantům házejícím kameny ne čeští, ale britští vojáci s plastikovými štíty. Zaplatili za to 7 zraněnými. Čeští vojáci se dostali do potíží nechtěně. Při návratu z patroly a při odvozu odpadků. Víkendové násilnosti v Basře by měly ovšem znamenat konec několika mýtů.
Nejhorším mýtem, který by měl okamžitě a oficiální zničen, je pověra, že naši vojáci v Basře mají v lecčems privilegované postavení. Ještě minulý týden se, před návštěvnou ministra Kostelky v Basře, jeho úředníci zapřísahali, že lidé na lidu Iráku nás nechápou jako součást okupačních sil a že pomáhají i takové detaily, jako že na dveřích našich automobilů je v arabštině napsáno Česká vojenská nemocnice. Jak se ukázalo, hned při prvním výlevu pouličních vášní, čeští vojáci se museli hájit střelbou do vzduchu jako všichni ostatní a mávání jejich humanitárními zásluhami by jim v té chvíli asi pomohlo pramálo.
Druhým mýtem k zabití je k podněcování nepokojů ze strany šíitských duchovních. Ještě v pondělí to pro ČTK zopakoval velitel sedmé polní nemocnice Mojmír Mrva. Podle všech agenturních zpráv, televizních záběrů i informací z prozatímní koaliční správy v Basře to přitom byli právě místní šíitští duchovní, kdo se už od prvních chvil pokoušel uklidňovat demonstranty v ulicích a otevřeně spolupracoval a vyjednával s britskými jednotkami. To neznamená, že někteří z nich nejsou proti přítomnosti cizích jednotek v Iráku, ale v naprosté většině nejenom, že nemají zájem na otevřené a násilné konfrontaci, ale naopak se jí aktivně pokoušeli uklidnit.
A třetím domácím mýtem je přesvědčení velké části našich politiků, že je možné v mezinárodní koalici, okupující a z vůle Rady bezpečnosti OSN nyní i spravující Irák, najednou být i nebýt. Že je možné požadovat sklizeň ovoce nadstandardních vztahů se Spojenými státy a Velkou Británií, ale nepohněvat si přitom domácí pacifistické nálady. Nejde to. V Iráku je poválečná situace, která vyžaduje trpělivost, používání síly, a která může přinášet i ztráty. Buď tam jsme se vším všudy anebo tam nejsme.
Vojenská nemocnice, která při prvním náznaku nebezpečí přestane přijímat pacienty, včetně dětí, je řekněme zvláštní úkaz. Tak se totiž chová vojenská jednotka, která musí mít za každou cenu na mysli hlavně omezení rizik a případných vlastních ztrát. Těžko se tak může chovat nemocnice s čistě humanitárním posláním. Důležité je v této chvíli připomenout si důvody víkendové krize a zhoršování bezpečnostní situace v celém Iráku. Krátce řečeno, důvody jsou sabotáže a šeptanda. Poslechněte si, co o tom aktuálně napsal našim posluchačům z Basry Martin Dvořák. Jeho text čte David Šnajdr.
Host (Martin Dvořák): Celý region jih je na příklad postupně odstříháván od celoirácké elektrorozvodné sítě, a všechna zdejší potřebná energetická technologie je systematicky a cílevědomě ničena. Bez elektřiny samozřejmě není možné čerpat vodu, není možné těžit naftu, není možné klimatizovat ani v nemocnicích, ani ve školách a školkách a tak dále. A když takový stav chvíli trvá a je to horší, než to kdy bylo před válkou nebo i za války, vztah místních obyvatel k vítězným jednotkám to věru nijak nezlepšuje. Těžko jim vysvětlíte, že za to opravdu nemůže ani americký voják, ani anglický úředník, ba ani český technik, ale jen ten, kdo ty sabotáže provádí a ještě spíš ten, kdo je řídí a organizuje. A to jsou, s velkou pravděpodobností, zase Iráčané.
Redaktor (Jan Urban): Tolik aktuálně z Basry Martin Dvořák, jehož text četl David Šnajdr. Co dodat. Okupační správa může v současnosti jenom těžko bojovat se sabotážemi a šeptandou. To může vyřešit až irácká policie a zlepšení zásobování. Pokud ovšem někteří lidé v Basře věří tomu, že iráckou naftu kradou na naftu bohatí Kuvajťané, bez jejichž bezplatných dodávek vody, nafty a potravin by celý jih Iráku od války těžko přežil, je třeba připravit se na další problémy. Není lepšího symbolu tohoto paradoxu, než v sobotu vydrancovaná a vypálená kuvajtská cisterna, která do Basry přivezla benzin. Demonstranti ovšem tvrdili, že ho chce naopak z Basry odvézt do Kuvajtu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.