Vigelandovy sochy v parku patří mezi největší atrakce Osla. Potkáte tu bronzové milence i rozzuřené mimino
Jednou z ozdob norské metropole je Frognerův park. Nachází se kousek od centra a kromě upravených zelených trávníků a stromů nabízí návštěvníkům i nevšední umělecký zážitek. Přímo v parku je totiž umístěných víc než dvě stě soch. Jsou z bronzu a žuly a všechny je vytvořil umělec Gustav Vigeland.
Stojím na mostě, který lemuje několik desítek soch. Kromě nich a řvoucích racků je tu i spousta lidí, kteří si přišli do parku odpočinout. Leží na dece nebo sedí na lavičce. Kousek ode mne si dokonce někdo rozdělal malý ohýnek a opéká si na něm něco dobrého. Panuje tu skutečně příjemná a uvolněná atmosféra.
Vodopád i vzteklé mimino
Ve španělském Oviedu oslavují hrdiny všedního dne. Staví jim sochy na chodníku
Vynikající, exotické, krásné, čisté, roztomilé, klidné a vlídné k chodcům. Tak popsal město Oviedo na severu Španělska filmový režisér Woody Allen. Oviedo si oblíbil a zasadil do něj i část děje jednoho svého filmu. Návštěvníka města však v Oviedu zajme ještě něco jiného. Centrum města jen o něco většího než třeba Plzeň doslova narazí na více než sto soch.
Kamenné zábradlí mostu lemuje dohromady padesát osm bronzových soch nahých lidských postav v nadživotní velikosti. K vidění jsou, ženy, muži i děti ve všemožných situacích. Objímající se pár, muž při stojce nebo rozzuřené mimino se zkřiveným obličejem, které si chce dupnout.
Most se klene nad jezerem, které je rozdělené na dvě části. Každá je v jiné výšce a kromě soch se tak můžete pokochat i vodopádem, který tryská na zadní části mostu. Kousek za ním je už spousta zeleně a taky místních, kteří si tu krátí slunečné odpoledne.
„Jsem studentka umění a tady v Oslu bydlím. Chodíme sem obvykle v létě, v zimě to tu tak oblíbené není,“ říká mi mladá dívka, která se na dece učí s kamarádem. „Park je daleko od dopravy a je dost velký, takže když je teplo, můžeme si tu odpočinout a povalovat se,“ dodává.
Park jako cesta životem
Na díla největšího norského malíře dohlíží Češka
Mnozí z nás si jméno norského malíře Edvarda Muncha spojují jen s jeho známými obrazy Výkřik, Odloučení, Úzkost nebo U úmrtního lože. Zmínka o tomto umělci právě nyní možná vůbec nezapadá do téměř povinného novoročního optimismu a veselí. Munch je totiž coby jedna z vrcholných postav světového expresionismu spojován především s takříkajíc negativními pocity.
Celý prostor je koncipovaný jako dlouhá nudle s linií plnou soch. Uprostřed je fontána s šesti giganty, kteří podpírají nádobu na vodu. O něco výš pak stojí hlavní dominanta – monolit vysoký čtrnáct metrů, který tvoří sto dvacet jedna postav, jež se jakoby snaží vyšplhat až nahoru.
Frognerův park se od monumentu táhne ještě nahoru, kde končí sousoším nazvaným Kolo života utvořeným ze ženských těl. To uzavírá téma celého parku – pomyslnou cestu člověku od kolébky do hrobu.
Velkou část svého života tady zanechal i Gustav Vigeland. Park se stal jeho životním dílem.
