Více než polovina vlků v Evropě má psí DNA. Měli by být chráněni?

3. duben 2018
Vlk na Šumavě

Britští výzkumníci zjistili, že více než polovina vlků v Evropě a Asii má v sobě malé bloky psí DNA. To otevírá debatu, jak a jestli vůbec má smysl chránit tyto vlčí populace. Ochránci se totiž snaží zachovat především původní druhy. Problém ale je, že pravé vlky od kříženců jen těžko poznáme.

O nekontrolovaném křížení vlků se psy se vědělo už dřív – upozornili na něj například italští vědci z Národního centra forenzní veterinární medicíny v Římě – ale britský výzkum ukázal, o jak alarmující množství kříženců se skutečně jedná. Podle závěrů výzkumníků z University of Lincoln jde až o 60 % jedinců.

Genetička Margolzata Pilot ale upozorňuje, že bloky DNA domestikovaných psů tvoří jen velmi okrajovou část vlčího genomu a vlci jsou od psů stále geneticky výrazně odlišní. Hlavní problém vidí odborníci v tom, že vlka a jeho křížence je mnohdy velmi těžké rozeznat. Po lesích mohou běhat vlci, kteří mají psí znaky, ale geneticky jsou čistí, a naopak můžeme narazit i na vlka na první pohled čistého, který má v sobě bloky psí DNA.


Podle vědců by ochranáři měli řešit příčinu hybridizace, tedy volně pobíhající psy v přírodě. Dále je prý potřeba zamezit neregulovanému lovu vlků a zvýšit četnost vlčích populací.

Výzkumy vlčí DNA odhalily i jedno z možných vysvětlení, jak se vlky podařilo domestikovat. Podle jedné z autorek studie, která proběhla na Oregon State University ve Spojených státech, jsou psi vlastně genetičtí mutanti. Mají totiž podobnou genetickou vadu jako lidé s Williamsovým syndromem, a ten způsobuje abnormálně sociální chování.

Otázka ochrany vlků se bezprostředně týká i České republiky. Na naše území se totiž vlci pomalu vracejí. Česká a saská vláda se proto dohodly na výměně informací a zkušeností s ochranou vlků, a také na sdílení přesnějších údajů o jejich počtech. V Sasku žije momentálně asi třináct vlčích smeček a nekonfliktní návrat velkého predátora se v této oblasti daří už od roku 2000.

Spustit audio
autoři: Ondřej Novák, Zuzana Marková