Vezmou po letošním mistrovství světa Američané fotbal na milost?
„Kopaná přestává být ve Spojených státech zálibou menšiny,“ píše sportovní server BBC. Na dvou předchozích šampionátech se národní tým uvedl dobře, zejména v roce 2002, kdy prošel do čtvrtfinále V roce 2010 však skončil až šestnáctý.
Letos v Brazílii se nicméně postoj Američanů ke kopané zásadně mění. Vítězství nad Ghanou přilákalo k obrazovkám dosud největší počet diváků fotbalového utkání – plných 16 milionů. Tento rekord však padl hned v následujícím zápase – nerozhodný výsledek sledovalo 24,7 milionu diváků.
A čtvrteční zápas s Německem byl už hitem napříč celými Státy. Kopaná se zkrátka dere do sousedství amerického fotbalu, košíkové a baseballu, velké americké „trojky“, a nechystá se už z výsluní odejít. Finále basketbalové NBA vidělo minulý týden 18 milionů lidí, poslední velké utkání v baseballu 15 milionů.
To už jsou výsledky srovnatelné s fotbalem. Pravda, baseballový Super Bowl je se 111 a půl milionem diváků stále nejsledovanějším sportovním utkáním v USA. Ale fotbal se nemíní vzdát.
„Pozornost, kterou nám doma věnují, je pro nás něco jako dvanáctý hráč v poli. A Brazílie pro nás představuje tak trochu domácí půdu,“ řekl BBC Clint Dempsey, střelec branky proti Portugalsku. Bývaly prý doby, kdy i při utkání na domácí půdě Spojených států míval soupeř více fanoušků v hledišti.
S tím je však konec. Podle americké ambasády v hlavním městě Brasilii přicestovalo na šampionát na sto tisíc Američanů, což je třikrát víc než fanoušků z ostatních zemí. A FIFA uvádí, že Američané letos kupovali zdaleka nejvíce lístků. Tvrdé jádro amerických fanoušků v Brazílii, které si přezdívá Outlaws neboli Psanci, představuje asi 20 tisíc lidí.
Podle analýzy BBC však za nárůst popularity může především „německá spojka“, kouč národního týmu USA Jürgen Klinsmann, mistr světa z roku 1990. Součástí jeho mise, s níž přebíral národní výběr, byla právě změna image fotbalu.
A souvislostí s Německem je ve fotbalovém světě v USA víc – pět hráčů národního týmu se narodilo či v raném věku odstěhovalo na německé základny U. S. Army, kam byli dislokováni jejich otcové. Jermaine Jones se narodil ve Frankfurtu na Mohanem a podle vlastních slov si zazpíval před utkáním Německo:USA obě hymny. Fabian Johnson je rodák z Mnichova, Timmy Chandler z Frankfurtu, John Brooks Berlína a Julian Green se přestěhoval do Německa jako dvouletý.
„Zájem o fotbal roste v USA každým dnem,“ říká bývalý brankář Brad Friedel. Hlavní fotbalová liga, Major League Soccer, přitahuje stále více špičkových a věhlasných hráčů z Evropy – v USA už působí španělský útočník David Villa i Thierry Henry z Arsenalu. Průměrná návštěvnost na stadionech je 50 tisíc a dokonce překonává zápasy v košíkové.
Obrat se začal rodit v roce 1994, kdy se mistrovství světa hrálo v USA a Klinsmann byl tehdy hvězdou prvotřídní velikosti. „Jürgen dodal našemu fotbalu lesk. Bez něj by to nebylo ono,“ přiznává šéf amerického fotbalového svazu Sunil Gulati.
A Klinsmann v tom umí chodit – na webu vyzval před čtvrtečním zápasem Američany, aby se masově „hodili marod“ a buďto přijeli do Brazílie, anebo aspoň sledovali fotbal na náměstích. Guvernér New Yorku Andrew Cuomo na to zareagoval dopisem, v němž státním zaměstnancům prodloužil obědovou pauzu o celou hodinu.
Čtvrteční zápas s Německem sice pak Spojené státy prohrály 1:0, ale nálada v davech sledujících velkoplošné obrazovky v Chicagu, Bostonu, Miami, Filadelfii, Washingtonu a Kansasu byla vynikající.
Díky vítězství Portugalska totiž jde národní výběr dál. Fanoušci byli sice nějaký čas zmatení složitými počty ve „skupině smrti“. „Evidentně si museli zvykat na myšlenku, že úspěch národního týmu závisí na výsledku souběžného utkání, nakonec ale pochopili a slavili,“ končí BBC. Pozítří Spojené státy čeká Belgie.
Zpracováno za zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
