Většina spisovatelů dnes používá AI, míní Kyša. Bažantová: AI upozaďuje osobní prožitek při tvorbě
Nositelka Nobelovy ceny za literaturu, polská spisovatelka Olga Tokarczuková, nedávno oživila debatu o využívání nástrojů umělé inteligence v psané tvorbě. V Poznani na sebe prozradila, že se při psaní radí s generativním jazykovým modelem. „Hysterie, která nastala, je nešťastným projevem literární obce,“ myslí si spisovatel Leoš Kyša. „Jakmile do tvorby vpustíme AI, upozaďujeme osobní prožitek,“ namítá v Pro a proti spisovatelka Bára Bažantová. (Vysíláme v repríze.)
Jak se stavíte k umělé inteligenci, konkrétně ke generativním velkým jazykovým modelům a jejich využití při psaní literárních děl? Může být AI dobrým pomocníkem, anebo by se jí měli spisovatelé spíš obloukem vyhýbat?
Leoš Kyša: Myslím, že AI už dnes většina spisovatelů nějakým způsobem používá, ptá se jí, komunikuje s ní.
Čtěte také
Jak to víte?
Kyša: Bavím se s nimi, mluvím s nimi o tom a drtivá většina lidí prostě testuje nějak umělou inteligenci, včetně šestiletých dětí. Je to něco, co je prostě všude, není to něco unikátního, něco nedostupného. Je to všude úplně stejně jako sociální sítě.
Myslím, že je jasné a logické, že většina lidí s tím přichází do kontaktu. Nějaká démonizace nebo hysterie, která nastala po prohlášeních Olgy Tokarczukové, je spíše nešťastným projevem literární obce než obrannou reakcí, která by dávala smysl.
Co máte konkrétně na mysli, abychom si to ujasnili?
Kyša: Četl jsem ty komentáře a tam dokonce znělo, že by měla vrátit Nobelovu cenu za literaturu, že se potýká s umělou inteligencí. Ta hysterie byla fakt šílená.
Myslím, že i její reakce – že poté musela vydat prohlášení, kde musela znovu zdůraznit, že nepoužívá umělou inteligenci ve své práci, ve svém psaní – ukázala, jak je v literární obci toto téma hystericky přijímáno. Tato hysterie a až bych řekl strach, nějaká existenciální úzkost, kterou literáti mají z umělé inteligence, také způsobuje, že o ní moc neví, že se o ní moc nedozvídají. A neznalost poté způsobuje zase větší hysterii.
Ztráta diverzity
Paní Bažantová, jak se k velkým jazykovým modelům v literatuře stavíte vy?
Bažantová: Já nevím, s jakými literáty je Leoš Kyša v kontaktu, asi určitě s jinými než já, protože kolegové, se kterými spolupracuji, případně se přátelíme, rozhodně umělou inteligenci ve své tvorbě nepoužívají. Já ji také nepoužívám.
Čtěte také
Mám pocit, že používání umělé inteligence v rámci tvorby obrací pozornost od procesu a vnitřního růstu, který se s procesem pojí, směrem k výsledku, který je viditelný a poměřitelný s ostatními na základě nějakých normativních kritérií.
Tím pádem trochu přicházíme o diverzitu a nedokonalost, která je nám vlastní.
Může obojí existovat vedle sebe? Spisovatelé, kteří prožívají svůj vnitřní proces, a zároveň ti, kdo si pomáhají nástroji AI?
Bažantová: Těžko říct. Myslím, že síla toho nástroje to v nějakou chvíli prostě převálcuje.
Když se podíváme na to, jakým způsobem se proměňuje vizuální prostor kolem nás, tak vidíme, že se spíš homogenizuje, než aby podporoval různorodost. Ta různorodost se podle mě ukrývá v síle osobního prožitku. Jakmile tam vpustíme AI, tak osobní prožitek nějakým způsobem upozaďujeme.
Čtěte také
Ale ještě jsem chtěla říct, že debata okolo umělé inteligence se neodvíjí jenom v nějaké abstraktní nebo filozofické rovině, která je komplikovaná, ale že tam zároveň vyvstávají i úplně konkrétní otázky týkající se každodenního užívání umělé inteligence a jejího dopadu na životní prostředí.
Ať už mluvíme o enormní spotřebě vody, o rozloze datových center, o produkci elektroodpadu, potažmo dopadů tohoto všeho na nejchudší vrstvy obyvatelstva.
Vnímáte tedy AI jako hrozbu pro spisovatele a literární praxi? Leoš Kyša zmínil až existenciální strach.
Bažantová: Určitě to takhle nevnímám. Já píšu proto, že píšu ráda, a mám pocit, že ten pocit, co mám při psaní, a to, co mě naplňuje, a to, proč to dělám, mi umělá inteligence vzít nemůže.
Snižuje používání AI důvěryhodnost autorů? A mohou jazykové modely spisovatele nahradit? Poslechněte si Pro a proti se spisovateli Bárou Bažantovou a Leoš Kyša. Moderuje Lucie Vopálenská. Pořad vysíláme v repríze, premiéru jste mohli slyšet v červnu 2026.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
