Veronika Neprašová: Dvojí metr pirátských „saní“. Opravdu chceme, aby nám vládli politici bez emocí a soucitu?
Podpalubím Pirátské strany otřásá první velký vnitropartajní konflikt.
Část straníků nařkla jednoho z nejvýše postavených mužů ve straně, šéfa poslaneckého klubu a místopředsedu Jakuba Michálka, z bossingu, arogance a ponižování.
Čtěte také
Není příliš empatický, uznávají sice obhájci Michálka, ale co už. Důležité je, že má tah na branku, je přísný k sobě i svému okolí a má výsledky, obhajují ho.
Podle zkušeností, které Piráti popisují na svém webovém fóru, přitom jednání s Michálkem končívají i v slzách. A kdo mladého a dravého politika zná z působení ve sněmovně nebo i v minulosti v roli pražského zastupitele, považuje takovou verzi za celkem pravděpodobnou.
Za nedostatek morálky, svědomí a sebereflexe přitom Piráti i sám Michálek často – a oprávněně – kritizují zejména premiéra Andreje Babiše.
Lidé nejsou jaderná elektrárna
A ejhle: když dva dělají totéž, najednou to podle Pirátů není totéž. Nejde ale jen o dvojí metr. Podstata problému je daleko závažnější.
Čtěte také
A sice, že vrcholní čeští politici za poslední roky úspěšně přesvědčili voliče, že jinak než z pozice síly, velkopansky a autoritářsky se politika dělat zkrátka nedá ani v demokracii. Když se kácí les, létají přece třísky.
A když se „nekecá a maká“, není na nějaké slušné chování a zacházení čas.
Opravdu není?! A opravdu to tak chceme? Opravdu je v našem zájmu, aby na nejvyšších politických postech seděli neempatičtí predátoři s nulovou sociální inteligencí, kteří ke správě věcí veřejných – našich věcí a našich životů – přistupují s brutálním pragmatismem počítačových algoritmů?
Kteří ponižují a zastrašují každého, kdo s nimi nesouhlasí? Opravdu chceme takové politiky, opravdu chceme žít v takové společnosti? Jistě, vysoká politika není pro útlocitné. Jde v ní o neustálý kompromis, soutěž názorů a postojů a jejich zastánci by bez alespoň trochu ostrých loktů jednoduše neměli šanci.
Čtěte také
Jenže jsme jaksi zapomněli, že vládnout se dá úspěšně i v mezích slušnosti. Politika a s ní celá společnost v éře „čau lidi pragmatismu“ zhrubla a otupěla.
V normální, civilizované zemi by to mělo znít banálně a mělo by být zbytečné to vůbec nahlas zdůrazňovat. Ale ve stávající realitě nekultury, která tuzemskou politiku opanovala, je bohužel znovu potřeba nejen politikům nahlas připomenout:
Normální je chovat se k lidem slušně a s úctou. Není normální někoho ponižovat jen proto, že máte větší moc nebo víc peněz. Výkonem a výsledky se nedá obhájit všechno, lidé nejsou jaderná elektrárna.
Čtěte také
Demokracie sice je vláda většiny, ale není o ponižování slabších. Nejenom rovnost práv všech lidí, ale také jejich důstojnost je zmiňovaná hned v prvním článku Listiny základních lidských práv a svobod, která je součástí Ústavy ČR.
Společnost, ve které žijeme, bude přesně taková, jaké budou hranice, které jí vytyčíme a za které jí zapovíme vstupovat.
My nejsme saně, pusťte nás na ně, přesvědčovali před posledními sněmovními volbami Piráti. V kauze Michálek teď mají jedinečnou šanci dokázat, nejen že nejsou saně, ale ani krvelační vlci v rouše beránků.
Autorka je editorka serveru Novinky.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
