Veronika Lefrancois: Vlny veder v Itálii aneb Kdo má právo na stín? A kdo ne?
Itálii už několik týdnů sužují rekordní vedra, která se rok od roku opakují častěji. Na mnoha místech šplhají teploty k 40 °C už od dopoledne, a neklesají ani večer. Vlna veder na konci června byla smrtelná po celé Evropě, ale nejvíc obětí zaznamenal italský Milán, kde podle odhadů zemřelo kvůli horku až 500 lidí. U více než 300 z těchto úmrtí vědci přímo spojují příčinu s klimatickými změnami způsobenými lidskou činností, hlavně spalováním fosilních paliv.
Nejzranitelnější jsou senioři a malé děti, ale rostoucímu riziku čelí i ti, kdo pracují venku – na stavbách, silnicích nebo na polích.
Čtěte také
V Itálii odbory čím dál častěji upozorňují na to, že fyzicky náročná činnost pod širým nebem je v extrémním horku nebezpečná. Některé regiony už letos zakázaly práci venku v nejteplejších hodinách dne, obvykle mezi polednem a 4. hodinou odpoledne.
Vláda také připravila nový protokol, který má firmám pomoci chránit zaměstnance během extrémních veder. Doporučují se v něm časté přestávky, možnost uchýlit se do stínu, přístup k pitné vodě, přizpůsobení pracovních oděvů, flexibilní pracovní doba a eventuální přeorganizování směn.
Sezónní dělníci to odnášejí
Jenže tato pravidla platí jen tam, kde mají lidé oficiálního zaměstnavatele. Na italských polích ale podle odborů pracují každé léto načerno desítky tisíc sezónních dělníků. Jde hlavně o migranty, ale bývají mezi nimi i nemajetní Italové. Dřou od svítání do večerních hodin pod žhavým sluncem. Bez smlouvy, bez ochrany, jen za pár eur na hodinu.
Čtěte také
Tato ilegální činnost bývá organizovaná přes takzvané caporalato – systém zprostředkovatelů, kterým se říká caporali. Tito kaprálové najímají pracovníky načerno a inkasují velkou část jejich výdělku. Jde o praktiky, často přirovnávané ke středověkému nevolnictví, nebo dokonce antickému otrokářství.
Majitelé půdy na jihu Itálie dodnes spoléhají na tyto brutální caporali, kteří každý den nad ránem, jako na trhu s otroky, ze zájemců jednoho po druhém vybírají ty, kterým za almužnu umožní celodenní krutou dřinu na poli.
Po 10hodinové námaze na prudkém slunci, nebo dokonce pod igelitovou plachtou nataženou kvůli ochraně úrody před ptáky, se dělníci vracejí do provizorních chatrčí, sestavených z plechů a plastových palet – podobně jako migranti v Calais. Ačkoli Itálie caporalato postihuje už od roku 2016 přísným zákonem, systém se stále nedaří vymýtit.
Padají k zemi jako mouchy
Není divu, že mezi těmito námezdníky, kterým se tu říká braccianti, někteří pod náporem vedra padnou k zemi. Někdy se raději ani nevolá sanitka, aby se na ilegální práci nepřitahovala pozornost.
Čtěte také
O některých úmrtích se veřejnost dozví, jiná zůstanou utajená. A podobné příběhy se opakují každé léto.
Klimatická krize dělá z těchto lidí jedny z nejzranitelnějších pracovníků v Evropě. Predátorský systém caporalato je neúprosný – a s oteplováním planety se pro ně stává ještě nebezpečnější pastí.
Autorka je publicistka
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
