Veronika Lefrancois: Pandemie sjednocuje Italy

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Sídlo italské vlády, palác Chigi v Římě, v barvách italské trikolóry

Itálie je poměrně mladý stát. V březnu oslavila teprve 159. výročí od svého sjednocení.

Kvůli kritické zdravotní situaci se tu sice žádné oslavy nekonaly, ale ode dne výročí se každý večer sídlo vlády, palác Chigi v Římě, osvítí v barvách italské trikolóry. Tato iniciativa, kterou přijaly i další významné budovy v zemi, má trvat po celou dobu nouzového stavu a symbolizuje národní soudržnost, zodpovědnost a solidaritu.

Pro povzbuzení této celostátní jednoty se v oknech snad po celé zemi objevily národní vlajky a státní hymna bývá na programu pravidelných hudebních večírků na balkonech měst. Po internetu kolují zprávy podporující národní hrdost. Připomínají slávu italské historie, krásu místní přírody a úspěchy zdejších umělců. V médiích politikové prohlašují, že Italové jsou velký národ, a že když se spojí, překonají každou pohromu.

Zdá se, že koronavirové krizi se podařilo vyvolat pocit sounáležitosti v zemi, kde soudržnost zrovna nebývá na denním pořádku. Rozpory mezi stagnujícím italským jihem a průmyslovými severními oblastmi vyvolávají obvykle nevraživost mezi jednotlivými regiony. Nicméně boj proti společnému nepříteli má určité jednotící schopnosti.

Omluva v pravý čas

V tomto případě je nepřítelem neviditelný virus, se kterým se Itálie potýká už od února, a celostátní jednotu zřejmě posiluje i pocit, že se s ním vypořádává úplně sama. Od počátku epidemie má totiž mnoho Italů dojem, že se jim nedostalo očekávané pomoci od přátel z Evropské unie. Naopak, když Itálie jako první na kontinentě zápasila se šířící se nákazou, ostatní členské země před ní uzavřely své hranice a tvářily se, jako že se jich tento problém netýká.

Kromě pomoci ve zdravotní krizi čekala Itálie i podporu ze strany svých evropských partnerů po stránce ekonomické. A i v tomto směru bylo zatím její očekávání zklamáno. Skutečnost, že se před pár dny Evropa, v čele s Německem, vyjádřila proti evropským dluhopisům, vyvolala u mnoha Italů rozhořčení a vedla tu k protiněmeckým náladám.

Všechny tyto pocity zklamání měly zřejmě vliv na výsledek nedávného průzkumu, podle kterého údajně téměř polovina Italů souhlasí s italexitem, tedy s vystoupením Itálie z Evropské unie. Je charakteristické, že se této sondáže chopil především pravicový tisk, který tím nebezpečně nahrává populistickým stranám, jako je Liga Mattea Salviniho. Sám premiér Giuseppe Conte prohlásil, že pokud sjednocená Evropa nenajde patřičné řešení koronavirové krize, může to znamenat její konec.

A to byl možná jeden z důvodů, proč  se ve čtvrtek předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová omluvila za to, že Evropská unie Itálii nepodala pomocnou ruku v době, kdy ji nejvíce potřebovala. Omluva přichází v pravý čas. Mnoho Italů ji jistě ocení, i když pocity zklamání budou zřejmě mezi italskou veřejností přetrvávat ještě dlouhou dobu.

Autorka je publicistka