Veronika Lefrancois: Kdo je a není terorista po padesáti letech?
Olověné roky – tak se v Itálii říká období mezi koncem 60. a polovinou 80. let. Je to doba poznamenaná rudým a černým terorem, bombovými útoky, únosy a politickými vraždami. Vzpomínka na tuto éru je na Apeninském poloostrově dodnes živá, o to více, že dosud nedošlo k jejímu plnému objasnění a mnohé zločiny nadále zůstávají opředeny tajemstvím.
Čas od času vyplavou na povrch nová fakta, ale zdá se, že celá pravda ještě zdaleka nevyšla najevo. Premiér Mario Draghi tento týden ve spojení s olověnými léty hovořil o stále otevřené ráně na těle Itálie.
Čtěte také
Bylo to u příležitosti historického kroku, ke kterému po několika desítkách let přistoupila francouzská vláda. Před pár dny nechala zatknout sedm bývalých italských teroristů, kterým byl v 70. a 80. letech na francouzském území poskytnut azyl. Pět z těchto osob bylo členy nechvalně proslulé radikální levicové organizace Rudé brigády, která byla mimo jiné zodpovědná za vraždu Alda Mora, významného politika křesťanskodemokratické strany a bývalého italského premiéra.
Sporná záležitost italských teroristů ve Francii byla předmětem letitých diskusí mezi Paříží a Římem, a to už od poloviny 80. let. Všichni tito extremističtí aktivisté byli ve své zemi odsouzeni za teroristickou činnost a skrývali se před italskou justicí přinejmenším po 20 let.
Budou trestné činy promlčeny?
Ve Francii byli však chráněni takzvanou Mitterandovou doktrínou. To byl v podstatě ústní příslib tehdejšího francouzského prezidenta Francoise Mitteranda, že bývalé teroristy nevydá, pokud zanechají násilné činnosti a ozbrojeného boje. Toto kontroverzní rozhodnutí bylo motivováno tím, že Mitterand nesouhlasil s některými aspekty italských protiteroristických zákonů.
Čtěte také
Následné francouzské vlády se v podstatě všechny držely Mitterandovy linie a odchýlily se od ní jen ve dvou případech. Za prezidenta Chiraca byly podepsány dekrety o vydání teroristů Paola Persichettiho a Cesara Battistiho. Oba byli zodpovědní za několik vražd. Battisti ovšem před zatčením uprchl do Brazílie a teprve před dvěma lety byl vydán Itálii, kde nastoupil doživotní trest.
Proč tedy dnes Francie změnila názor? Nový podnět k tomu dala italská vláda, když před několika týdny poslala urgentní výzvu francouzským orgánům, aby atentáty Rudých brigád nenechaly projít beztrestně. Zatykačům na většinu obviněných totiž v příštích měsících vyprší platnost a hrozí, že jejich trestné činy budou promlčeny.
A protože pracovní vztahy mezi prezidenty obou zemí jsou momentálně na velmi dobré úrovni, francouzský prezident Emmanuel Macron se po rozhovoru se svým italským protějškem Sergiem Mattarellou rozhodl na výzvu přistoupit. Prezident Macron navíc připomněl, že Francie je sama postižena islamistickým terorismem, a proto je zřejmě o něco vnímavější vůči pocitům obětí atentátů v Itálii.
Čtěte také
Rozhodnutí francouzské vlády ale nevyvolává jen pozitivní reakce. Skupina levicových intelektuálů ve Francii se v otevřeném dopise postavila proti vydání bývalých teroristů. Upozorňuje na to, že trestné činy, z kterých jsou obviňováni, se udály před 40 až 50 lety a dřívější radikální aktivisté mají dnes všichni přes 65 let. V době, kdy vyhledali azyl ve Francii, jim bylo kolem dvaceti a od té doby se tam integrovali, vytvořili si nové životy, rodiny a kariéru.
Je téměř jisté, že dnes se jedná o lidi změněné a že tyto okolnosti italská justice možná vezme v úvahu. Soudní procedury budou však dlouhé. Hovoří se o 18 měsících, ale u některých obviněných se mohou protáhnout na dva až tři roky.
Autorka je publicistka
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
