Veronika Lefrancois: Italská emigrace. Mladí, podnikaví Italové opouštějí svoji zemi

Italské kultuře se za poslední století zkrátka podařilo dobýt svět. Bylo to nepochybně především zásluhou jejích velikánů z oblasti výtvarného umění, hudby i vědy. Nicméně o její šíření v populárním povědomí se hodně zasloužili také řadoví Italové, ekonomičtí emigranti ze začátku 20. století.

Čtěte také

Veronika Lefrancois: Také Itálie má svou druhou pandemickou vlnu

Některé známé filmy, jako Dobrý den, Babylónie nebo třeba Kmotr, popisují toto období, kdy zchudlí Italové hromadně odcházeli ze své vlasti, která jim nebyla schopná zajistit obživu, aby hledali uplatnění v novém světě, do kterého přinášeli své tradice a kulturní zvyky.

Dalo by se usuzovat, že dnes je tomu spíše naopak. Itálie patří k nejvyspělejším evropským zemím – na své území přijímá emigranty prchající před hladem a válkou ve svých domovinách.

Všechno je ale relativní. Ekonomický rozvoj Itálie v posledních desetiletích stagnuje a místní mládež zažívá frustraci z toho, že ani s vysokoškolským diplomem v kapse se jí nedaří najít stálé zaměstnání se slušným ohodnocením. Historie se začíná opakovat. Mladí, podnikaví Italové znovu opouštějí svou zemi, aby své znalosti a dovednosti uplatnili v zahraničí, kde zaměstnavatelé lépe ocení jejich kreativitu a přizpůsobivost.

Kvalifikovaná populace s vysokoškolským vzděláním

Nedávné průzkumy ukazují, že za posledních 15 let se množství Italů opouštějících zemi zvýšilo o 76 procent. Momentálně má pět milionů italských občanů své stálé bydliště mimo Apeninský poloostrov. A to je vysoké číslo pro zemi, která má zhruba 60 milionů obyvatel.

Čtěte také

Veronika Lefrancois: Pandemie připomněla Itálii demografický problém

Podle statistik do zahraničí odcházejí především muži a ženy ve věku mezi 18 a 35 lety. Lidé v této věkové skupině mají v Itálii v podstatě nejmenší šanci získat stálý kontrakt. Jejich nezaměstnanost se pohybovala kolem 28 procent už před koronavirovou krizí. Nyní jsou jejich vyhlídky na kariéru ve vlastní zemi ještě pochmurnější a expatriace připadá mnohým z nich jako jediné řešení.

Italská emigrace má tedy dlouhou historii. Jenže mezi současnými vystěhovalci a těmi z počátku 20. století je jeden rozdíl: zatímco v minulosti odcházeli do zahraničí chudí dělníci nebo zemědělci a lidé z nejnižších společenských vrstev, v dnešní době se stěhuje kvalifikovaná populace s vysokoškolským vzděláním. 

Itálie zažívá už několik desetiletí demografickou krizi. Porodnost klesá každým rokem a průměrný věk obyvatelstva je nejvyšší v Evropě. I následkem toho se vláda zaměřuje spíše na problémy starší generace a mladým lidem nenabízí nové příležitosti. Přitom úbytek mladých profesionálů představuje dlouhodobě pro zemi citelnou ztrátu. Pokud se Itálii nepodaří udržet si mladou generaci na svém pracovním trhu, má zaděláno na vážné ekonomické i společenské problémy.

Autorka je publicistka