Veronika Lefrancois: Itálie volí prezidenta jako papežské konkláve
Italské prezidentské volby bývají obvykle poměrně bezvýznamnou událostí. Itálie je totiž parlamentní demokracií a o tom, kdo zaujme místo v čele státu, se tu rozhoduje v nepřímé volbě. Prezident má tak většinou pouze reprezentativní roli, i když podle italské ústavy má zároveň zajišťovat národní a instituční jednotu v zemi.
Ačkoliv je tedy funkce prezidenta spíše formální, účelem prezidentských voleb je vybrat osobnost schopnou sjednotit různé parlamentní frakce, tedy osobu pokud možno důstojnou všeobecně uznávanou a nekontroverzní.
Čtěte také
Letošní volby však asi nebudou tak bezvýznamnou událostí. Naopak celá země je očekává s napětím. Výsledek voleb by totiž mohl narušit současnou stabilitu politické scény země i její ekonomický růst a potažmo ovlivnit význam Itálie na evropské úrovni.
Volba prezidenta je v Itálii velmi svérázný a poměrně neprůhledný rituál, který někteří přirovnávají k papežskému konkláve. Podobně jako při volbě papeže ani na funkci italského prezidenta neexistují oficiální kandidáti. Poslanci, senátoři a zástupci italských regionů mohou v tajném hlasování na lístek napsat jméno kteréhokoliv italského občana pod podmínkou, že má přes 50 let. Volba může trvat několik dní – opakuje se tak dlouho, dokud jeden kandidát nezíská většinu hlasů.
Sergio Mattarella kandidovat nechce
Je celkem běžné, že v prvních kolech někteří vtipálkové hlasují pro zcela nepravděpodobné kandidáty. V předchozích volbách se například na lístcích objevila jména fotbalisty Francesca Tottiho, herečky Sophie Lorenové nebo pornohvězdy Rocca Siffrediho.
Čtěte také
Momentálně tedy v Římě probíhají horečné diskuse o tom, za kterého kandidáta se která strana postaví. Mezi možnými uchazeči se hovoří hlavně o současném premiérovi Mariu Draghim, který se těší velké vážnosti nejen v Itálii, ale i na mezinárodní scéně.
Jakožto prezident Evropské centrální banky před deseti lety zachránil evropskou měnu a v posledních deseti měsících pod jeho rozhodným a kompetentním vedením prochází Itálie obdobím nebývalé prosperity. Zdá se, že se zemi od jeho nástupu daří ve všech oblastech – od vzmáhající se ekonomiky přes úspěšnou vakcinační kampaň až po vítězství na evropském mistrovství ve fotbale.
Kdyby však Draghi opustil funkci premiéra a stal se prezidentem, současná stabilita italské politiky by mohla vzít za své. Při loňské vládní krizi byl Draghi jediným kandidátem na premiéra, na kterém se strany mohly shodnout. Jeho odchod by mohl znamenat novou krizi a pravděpodobně i předčasné parlamentní volby. Je tu reálné nebezpečí, že by se za současné situace k moci dostala fašizující krajní pravice.
Čtěte také
Je škoda, že současný prezident Sergio Mattarella kategoricky odmítl ucházet se o druhý mandát. Není to sice obvyklé, ale italská republika už podobnou situaci jednou zažila. Za současného stavu by to bylo vhodné řešení komplikované situace a zdá se, že i běžní Italové by je uvítali. To se ukázalo v prosinci na premiéře v milánské opeře La Scala, kde obecenstvo Mattarellu přivítalo dlouhou bouřlivou ovací a výzvami, aby svůj prezidentský mandát prodloužil.
Autorka je publicistka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
