Veronika Lefrancois: Domácí mazlíčci jsou v italských rodinách zřejmě oblíbenější než děti

Není to poprvé, co se papež obouvá do majitelů domácích mazlíčků. Už v roce 2014 řekl, že zvířata v domácnosti namísto dětí jsou jedním z fenoménů kulturní degenerace naší společnosti. Jedním z důsledků je stále se snižující porodnost a s ní spojené demografické problémy, které vedou například k vysychání důchodových fondů.

Čtěte také

Role žen v církvi je důležitá pro papeže Františka. Jinak to záleží na kultuře zemí, říká kancléřka Kolářová

Papež šel dokonce tak daleko, že bezdětné majitele psů a koček označil za sobecké. Vztahy, které si lidé vytvářejí se zvířaty, jsou podle něj méně komplexní než vztahy s vlastními dětmi, a tak si mnoho lidí podle něj usnadňuje život, když odmítá rodičovství. Páry, které děti mít nemohou, papež nabádá, aby se uchýlily k adopci, podobně jako svatý Josef. Mnoho dětí prý ve světě čeká na to, aby se o ně někdo postaral.

Sociální bouře

Papežova slova vyvolala bouři na sociálních sítích. Majitelé domácích mazlíčků se rozohňovali nad Františkovou necitelností ke zvířatům. Někteří poukazovali na to, že světec, jehož jméno si papež přisvojil, svatý František z Assisi, byl přece ochráncem všech zvířat. Další kritikové připomínali, že rodinám nemá co radit katolický kněz, který si sám zvolil život bez dětí. Jeden uživatel Twitteru se dokonce ptal, jestli teď bude Vatikán rodinám platit jesle. Na dotaz, proč mají Italové v posledních desetiletích tak málo dětí, je totiž nejčastější odpověď, že to vyjde moc draho.

Na obranu svatého otce v tomto bodě bych si dovolila namítnout, že poplatky za veterináře také nebývají nejnižší, a navíc na ně nepřispívá státní zdravotní pojišťovna.

Věřím, že papež není nepřítelem zvířat. Mimochodem, docela často byl v médiích zachycen, jak drbe za ušima psy nebo i jiné, exotičtější šelmy. Vlastního mazlíčka ale nemá, na rozdíl od některých svých předchůdců.

Psů přibývá

Čtěte také

Martin Horálek: Papež s nakažlivou radostí ze života

František se zkrátka často pouští do kontroverzních témat, která mu leží na srdci. V tomto případě si všímá dominantní pozice, kterou zvířata začala zaujímat v lidských rodinách. Člověk nemusí být zrovna papež, aby si všiml, kolik je v Itálii bezdětných dvojic nebo rodin jenom s jediným dítětem.

A národní statistický úřad každoročně zaznamenává úbytek nově narozených. Zato psů je tady požehnaně a zdá se, že jim jejich majitelé poskytují všechna práva. Dokonce ani v restauraci si člověk nemůže užít v klidu večeři, aniž by u toho od vedlejšího stolu neštěkal něčí mazlíček.

Nemohu si pomoci – mně osobně papež promluvil z duše. Když jsem jeho slova poslouchala, pod okny mi nepřetržitě štěkal pes mých bezdětných sousedů, jako to dělá každý den a v podstatě i každou noc.

A když jsem si na toto ustavičné rušení stěžovala, sousedka mi odpověděla, že v Itálii mají zvířata stejná práva jako děti. Pozici psa coby krále v rodině jsou proto všichni povinni akceptovat.

Autorka je publicistka